All Alone She Moves: ČÁST PÁTÁ (Eminor)

30. března 2016 v 12:43 | Capriolina |  Archiv povídek

Carry on, carry on until you reach the hallway made of gold.





Jeho rty se pohnou. Vyjdou z nich zvuky. Vyjdou z nich písmena. Písmena tvořící slovo.

Eminor.

Krev jí ztuhne v žilách. Ruce povolí a na zem se rozsypou knihy. V místnosti je tma, na stěně tikají hodiny. Nevidí jeho zorničky, ale cítí jeho upřený pohled. Nemusí nic říkat.

Ví to.

I kdyby si do teď nebyl jistý, tak její reakce by mu jeho domněnku definitivně potvrdila. Stále stojí ztuhle těsně za otevřenými dveřmi. Srdce jí buší a v krku cítí tlak. Vzduch má zablokovaný v hrudníku. Nemůže se nadechnout, chybí jí kyslík. Máchne za sebe rukou a zavře dveře, než udělá krok vpřed.

Lucius couvne k oknu, jako když do něj někdo švihne bičem. Zděšeně a nevěřícně na ni hledí. Pravou ruku přitaženou těsně k hrudi. Svírá v ní svou vycházkovou hůl, jejíž hadí hlava se v šeru jemně leskne.

Dívka polkne a zarazí se. Hlas se jí třese, téměř šeptá.

"Ty se mě bojíš?" zeptá se ho nejistě.

Stále na ni třeští oči. Kdyby viděl ducha samotného Lorda Voldemorta, nepřekvapilo by ho to více.

Udělá další váhavý krok k němu. Dělí je několik metrů a její psací stůl.

"Ne! Zůstaň, kde jsi," reaguje a natáhne před sebe ruku s holí.

Zasekne se v pohybu. Hledí na sebe.

"Emma Ambage?!" pokračuje Lucius. "Jak…," hledá slova, těká po ní očima, "proč?"

Povzdechne si a sklopí zrak, černé vlasy se jí lehce svezou do obličeje. Zvedne ruku a prameny zastrčí za ucho. On sebou cukne. Zvedne oči a zkoumavě se na něj opět podívá.

"Proč jsi tak v šoku?," položí mu otázku, "nikdy tě nenapadlo, že by se tohle mohlo stát? Že bych tě mohla najít?"dodá polohlasem a sklopí oči.

Hluboce se nadechne a soustředí se na vzduch putující do plic. Tělem se jí rozlévá klid, odevzdání. Hlava se pomalu uvolňuje od myšlenek. Všechen ten tlak a obavy, všechno to z ní padá. Už to nejde vrátit. Může si to přát sebevíc, ale nic nejde vzít zpět. Na tohle kouzlo neexistuje. Přišel na to jednou, přišel by na to i příště. Smířeně na něj upře svůj pohled. Rovnoměrně oddychuje. Pocit smíření s nastalou situací jí přináší něco jako… úlevu?

"Milionkrát!" vydechne muž nevěřícně v odpověď. "Myslíš, že si…" zradí ho hlas, "myslíš, že si nic nepamatuji?"

"Co si pamatuješ?" zeptá se ho relativně klidným tónem. Tohle je jedna z otázek, jež chtěla vyslovit již věky. Nejlépe v jeho přítomnosti.

Lucius od ní nepřítomně odvrátí pohled a nervózně za stolem přejde sem a tam.

"Všechno," řekne, když se na ni opět podívá. "Pamatuji si všechno!" zdůrazní. Jasně modrýma očima si ji chvíli prohlíží. "Pamatuji si, jak jsi spadla v Malfoy Manor na kamenné kostky. Rozsekala sis obě kolena. Než jsem k tobě došel, všechna krev byla pryč."

"Vzlykala jsem," reaguje Emma, když se on odmlčí, "pamatuji si na spoustu ostré bolesti, bála jsem se. Přejížděla jsem si dlaněmi po těch otevřených ránách a bylo mi lépe."

Těká po něm očima. Udělá další dva kroky. Stojí těsně u židlí před stolem.

"Byla jsi tak malá." Jemným gestem ruky jí naznačí, ať zůstane, kde je.

Zastaví se.

"Také si pamatuji," pokračuje významně, " na tvé páté narozeniny." Pozvedne obočí.

Dívce se na tváři objeví zasmušilý výraz. Uhne pohledem a zaujatě ho upře na jednu z knih na polici vedle okna. Před očima jí vyvstávají vzpomínky. Píchne ji v hrudi a tělem projede horko. Přešlápne.

On mluví dál: "Zničila jsi celou knihovnu! Třískla jsi s ní vzteky o druhou stěnu, pět lidí jsme museli ošetřovat a jednoho přenést ke Svatému Mungovi!"

Emma se na něj jen smutně dívá. V hlavě jí víří matné vzpomínky a nepříjemné obrazy, které se snažila téměř po celý svůj život odsunout někam daleko. Dělat, že neexistují. V těle cítí podivné napětí. Cítí nevolnost. Slyší nahlas věci, o kterých se přesvědčovala, že se nikdy nestaly. Věci, jež si tak zapírala, že o nich nakonec začala přemýšlet jen jako o bláznivých výplodech vlastní fantazie. Teď se jí to vše vrací zpět.

"Bylo ti sotva pět let!" obviní ji dále a dodá: "Pán zla byl u vytržení."

Píchne ji u srdce. Je to jako slyšet opět hlas někoho, koho znala v minulém životě. Do teď to vnímala jen podprahově, mrazilo ji v jeho přítomnosti v těle. Nějaké dávno nepoužívané synapse v mozku se zapojí a pošlou signál vědomí. Pamatuje si jeho hlas.

Blonďatý muž počne kroužit sem a tam před oknem. Ona ho jen pozoruje a strnule stojí.

"Neustále jen mluvil o tom, co všechno dokážeš! Jak jsi výjimečná, jak začneš výcvik ještě, než ti bude sem let. Zuřila válka a do toho tě chtěl poslat."

Poslouchá ho a třeští na něj oči. V hlavě ji bolestivě píchne, jak se v ní rozléhají ty znovu objevené akustické vjemy. Podivně ji mrazí.

"Já si pamatuji, že se mě všichni báli," téměř se vlastním hlasem zalkne.

"To si pamatuješ dobře," ujistí ji a propíchne ji chladnýma očima.

"Já se vám vlastně nedivím, že jste se rozhodli, jak jste se rozhodli," řekne mu smutně.

Lucius zbystří. "Kolik toho víš?"

"Až moc…" odmlčí se a zamyšleně upře svůj nepřítomný pohled na vlastní stůl a svitky na něm. "Nepamatuji si, že bych něco cítila. Strach, rozčarování, nebo vztek. Pamatuji si jen obrovské kamenné sídlo, luxus, honosné podmínky. Dlouhé chodby a nádherné pokoje." Křivě se usměje. "Bradavice mi to vše strašně připomínají."

Vidí, že ji pátravě zkoumá a v mozku mu evidentně kolečka běží jako o závod. Jak moc by mu teď chtěla vidět do hlavy. Bylo by to o tolik jednodušší.

"A pak jsem se jednoho dne probudila u pěstounů." Zdá se jí, že se mu napjatý výraz ve tváři lehce povolí. Takže tohle mu v hlavě šrotuje. Jestli si na něho pamatuje? Kolik si toho dala dohromady? "A pamatuji si Narcissu," dodá tedy schválně neurčitě.

Jeho světlá pokožka dostane ještě bledší nádech. V tmavém kabinetu vypadá jako podivný přízrak.

"Zbytek jsem si dala dohromady," dopoví.

Němě na ni hledí. Odtuší, že to dál nerozvede. Evidentně se raději nezeptá. Raději změní téma: "Ale jak jsi…?" Otázku nechá otevřenou a hledí na ni.

"Jak jsem se naučila kouzlit?" odtuší Emma. Odfrkne si. "Přepočítali jste se, měli jste mě svěřit nějaké mudlovské rodině. To mi vždy vrtalo hlavou. Proč oni?"

"Protože jsme na ně mohli použít Fideliovo zaklínadlo. Potřebovali jsme, aby alespoň jeden z nich byl kouzelnického původu." Pak zaváhá: "A také jsme tě nemohli dát jen tak někomu."

"Chápu," odtuší žena dutým hlasem.

"Oni tě učili kouzlit? Respektive on?" zeptá se jí, aby znovu měnil téma. Tancují tango na nebezpečně tenkém ledě.

"Ano, můj, ehm, otec mě ve volném čase učil kouzlům a tak podobně. Učil mě vše od bylinek, přes let na koštěti, starodávné runy, lektvary, obranu proti černé magii, historii a tak dále a tak dále. V podstatě jsem do nějakých svých sedmnácti let nedělala nic jiného, než chodila do mudlovské školy a doma se učila všem možným kouzelným odvětvím. A to do hloubky," pohrdavě se pousměje. "Bezvadné děstství."

"To je mi líto," pronese polohlasem. Pak ještě dodá: "Dohoda byla, že budeš žít zcela v mudlovském světě, kouzlům tě vůbec učit neměli."

Emma se pobaveně pousměje: "No, to je právě ono. Tady jste se přepočítali. Oni totiž nevěřili, že je Pán zla poražen navěky. Byli paranoidní, to jste asi nevěděli, že?" zeptá se ho pichlavě.

"Ne, to jsme nevěděli."

"Na druhou stranu se nakonec ukázalo, že zase až tak vedle nebyli. Konečně Pán zla nakonec povstal, takže se splnilo přesně to, pro co mě cvičili."

"Takže tě připravovali pro boj?"

"Ano. Nutno říci, že velmi efektivně. Celá moje výchova, veškeré domácí i školní hodiny, všechno to mělo jeden jediný cíl. Udělat ze mě zbraň proti Pánu zla," odmlčí se. "A mudlomilku, samozřejmě," dodá pak ještě.

Lucius chvíli její slova vstřebává. Už mu do sebe některé věci trochu lépe zapadají. Jiné otázky jsou ale ještě otevřené.

"A jak to, že jsi se tedy objevila až teď? Po válce?" zeptá se opatrně.

Trefí bolavé místo.

Emma si povzdechne. Je vyčerpaná. Všechny ty vířící pocity a vzpomínky hašteřící se uvnitř jejího těla z ní vysávají energii.

"Ráda odpovím na všechny tvoje otázky," odmlčí se a nervózně se na něj podívá, "ale nechceš se posadit?" Zaregistruje obavy a zdráhání v jeho obličeji. Dodá tedy ještě: "Prosím," a pokyne rukou na sedačku v rohu.

"Dobře," kývne muž na souhlas.

Usadí se tedy proti sobě, on na sedačku, ona do křesla vedle ní. Lucius na ni tázavě upře oči.

"Víš, ono se jim to vlastně tenkrát všechno moc povedlo," naváže dívka na předchozí vyprávění, zatímco se usazuje. "V mudlovském světě jsem sice nebyla úplně jako doma, ale rozhodně jsem mudly nepovažovala za podřadné. Jen za jiné. Mé kouzelnické schopnosti jen vzkvétaly, jak jsem se je začala učit ovládat. Ovšem předpokladem celého plánu bylo, že s nimi budu ve všem souhlasit, že budu poslouchat na slovo, že budu slepě poslouchat rozkazy a nebudu se pídit po pravdě."

Lucius si trochu odfrkne. "A co se dělo dál?" vybídne ji k pokračování.

"Nic zvláštního. Vzepjala jsem se. Částečně také proto, že jsem zjistila pravdu," významně se na něj podívá. On polkne knedlík v krku.

"Rodiče se hádali, měla jsem spát a já je zaslechla, jak mluví o mém otci," opět se na něj významně zadívá, "a dala jsem si dvě a dvě dohromady. Do té doby mi tvrdili, že moji rodiče byli v uvozovkách obyčejní kouzelníci, kteří zemřeli za první kouzelnické války. Ha, ha," zakončí sarkasticky. Je tak skvělý pocit tohle všechno konečně dostat ven. Vyprávění se z ní valí jako proud vody. Nakonec má to všechno nacvičené. Nejednou za bezesných nocí si představovala podobnou scénu.

A pokračuje: "No, ve vzteku jsem si sbalila svých pět švestek, nějaké peníze a utekla jsem. V té době vzniklo moje příjmení. Emma jsem používala odjakživa a Ambage… no, jistě ti je jasné, jak jsem k tomu došla," nerozvíjí dále.

"Zajisté," přitaká on a zeptá se: "Jestli se nemýlím, tak jsi se poté nějakým způsobem dostala na mudlovskou univerzitu do Itálie?"

"Ano, to je pravda. To není až tak zajímavé. Italsky jsem se učila na střední škole a vždycky jsem tam chtěla bydlet. Pracovala jsem různě po barech, na recepci v hotelu a zároveň chodila do školy. Kouzelnický svět jsem na dlouhou dobu vymazala z vědomí, neměla jsem žádné zprávy. Neměla jsem ani tušení, že Pán zla znovu povstal," nešťastně si povzdechne, "zjistila jsem to až ke konci bojů. I v Itálii se ve zprávách počaly objevovat zmínky o zvláštních zmizeních v Anglii i v dalších zemích, podivné nehody a nevysvětlitelné útoky. Dala jsem si dvě a dvě dohromady."

"Proč jsi se ale vrátila, proč pracuješ v Bradavicích? Minerva říkala něco o tom, že jsi univerzitu zakončila velmi dobře a měla jsi prospektivní plány do budoucna v tom mudlovském duševním oboru."

"V oblasti psychologie. Ano, to je pravda."

Chvíli se odmlčí a nervózně si skousne ret. Jemně si povzdechne.

"Já jsem se rozhodla vrátit hned, jak mi došlo, co se v Anglii děje a," odmlčí se, "a že se vrátil."

"Proč?" reaguje Malfoy.

"To sama ani nevím. Než jsem vše v Itálii uzavřela a než jsem za necelý týden dorazila do Londýna, bylo už po všem. Sama nevím, co bych dělala, kdybych to stihla ještě před koncem," nešťastně a nerozhodně si tře ruce o sebe a dívá se nazdařbůh do prostoru.

"Všechno, co jsem znala, byla jedna velká lež. Všem šlo jen o to si zachovat vlastní kůži a nějak mě využít."

Lucius sedí a ve tváři má nečitelný výraz. Uvnitř to vře. Na ledovém povrchu není nic znát, v duchu se ale hroutí. Pamatuje si jako dnes tu malou světlovlasou dívenku. Jak by také mohl zapomenout. Tolik probdělých nocí, kdy na ni myslel. Tolik výčitek, tolik strachu, že Pán zla přijde na to, že ji ve skutečnosti schovali. Kolem žaludku mu vše vře. Emoce se tlačí do krku. Tlak v hrudi o tom napovídá a knedlík v krku to jen potvrzuje.

Emma, Eminor sedí nehnutě.

"Jak jste to vysvětlili Pánu zla?"

Lucius nereaguje.

"Jak jste vysvětlili mé zmizení?"

"Fingovali jsme napadení sídla," odpoví konečně, "zařídili jsme to tak, aby to vypadalo, že jsi jednou z obětí. Snažil se tě najít, ale už jsi byla pod Fideliovým kouzlem. Podezíral Fénixův řád z únosu, ale vyhledávací zaklínadla nenesla výsledky, a tak se nakonec smířil s tím, že jsi mrtvá."

"Že jsem mrtvá," opakuje po něm dutě.

Prudce vstane z křesla. Otočí se k němu zády a přejde k oknu. Obejme si rukama hruď. Cítí, že chybí málo a počnou jí z očí téct slzy.

Lucius se zvedne z pohovky. Strach, obavy, pud sebezáchovy. Opustily ho. Už se dívky před sebou nebojí. Soucítí s ní, lituje ji, cítí vinu a výčitky. Zasloužila si lásku, krásné dětství a místo toho…

Pomalu k ní přejde.

"Eminor," osloví ji.

"Neříkej mi tak," hlas ji neposlouchá. Téměř se zlomí.

"Eminor," pokračuje, " to je tvoje jméno."

Stoupne si vedle ní a levou rukou ji lehce obejme v ramenou. Čeká, že se odtáhne, čeká, že sebou cukne, čeká, jak zareaguje.

Emma ucítí dotek jeho teplé ruky. Otočí se k němu a po tvářích jí počnou téct slzy. Položí pravou ruku na jeho dlaň na svém rameni. Stiskne ji.

Lucius ji k sobě přitáhne a obejme ji, až ji schová v náručí.

Rozpláče se. Zaboří mu hlavu do hrudi. Cítí teplo jeho těla, cítí silné ruce, které ji objímají. Cítí jeho vůni a vzpomene si na dětství. Vzpomene si, jak ji, když jsi rozbila kolena, vyděšenou vezme do náručí a nese do pokojíčku. Vdechuje jeho parfém, který se po dvacet let nezměnil.

Nádech.

Výdech.

Nádech.

Výdech.

A zase nádech.

Pomalu se uklidňuje.

Šeptem na ni promluví: "Je mi to strašně líto, Eminor. Nezasloužila jsi si to. Byla jsi taková malá a měla jsi mít bezstarostné dětství, chodit do Bradavic. Je to všechno moje chyba," zlomí se mu hlas.

Vymotá se z jeho náruče. Zvedne hlavu a dívá se mu do očí, stále objatá jeho pažemi.

"Já tě neviním. Chápu, jaké jste pro to měli důvody. Racionálně to chápu a jsem vám vděčná. Nechtěla bych být hračkou v rukou Pána zla, stejně jako bych nechtěla být hračkou vytvořenou proti němu. Citově ale… citově bych byla ráda znala svého otce a jeho přátele . Vyrůstala s ním, učila se od něj, poznala ho," stále mu hledí do očí.

Lucius se lehce odtáhne a přemýšlí. Dívá se jí do očí a v náhlém popudu zvedne ruku a pohladí ji po tváři. Vezme její obličej do dlaně.

"Emma. To nejsi ty. Ty jsi a vždycky jsi byla," odmlčí se, "Eminor."

Zachvěje se mu pod rukama. Před tímto večerem nikdy nikoho neslyšela její jméno vyslovit. Nikdo nikdy nevěděl přesně, kdo je.

On to ví. On to vždycky věděl.

"Mám z toho jména strach. Mám strach sama ze sebe," dodá už šeptem a sklopí zrak ke své levé ruce.

Poté si vyhrne rukáv svetru a pravou dlaní si přejede po předloktí. Objeví se malé, jasně černé znamení zla. Had se zavlní a provokativně z paže upírá zrak.

Lucius tetování překvapeně pozoruje. Neměl tušení, že ji pán zla jako malou ocejchoval, že měla znamení zla celé ty roky na ruce vypálené, schované kouzlem.

I on si vyhrne rukáv hábitu a nastaví ruku vedle té její, znamení vedle znamení.

Prsty pravé ruky jemně po tom jejím přejede.

Ona jeho ruku mapuje očima. Na předloktí cítí dotek jeho prstů. Prohlíží si tak známý výjev, tak známé tetování na jeho pokožce. Má tmavě šedou barvu. Je bledší, než to její. Zvedne druhou ruku a ukazováčkem přejede po jeho nahé kůži vedle výjevu. Nedotkne se černého obrazce. Schválně se ho nedotkne. Její oči vystřelí vzhůru a střetnou se s těmi jeho, blankytně modrými.

Upřeně ji pozoruje, mapuje každý centimetr jejího obličeje. Zvolna před ní poklekne. Dívá se jí přímo do očí.

Dlouhé ženské prsty stále spočívají na jeho paži. V těsné blízkosti znamení zla, v nebezpečně těsné blízkosti.

Ticho pročísne jasný mužský hlas: "Má Paní."


A/N: Jako obvykle prosím o komentáře! :)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adél Adél | E-mail | 13. května 2016 v 22:33 | Reagovat

Nádhera! Doufám, že brzy přibude další kapitola :-)

A moc mě mrzí, že tady nemáš více kometářů:-? Povídka si to zaslouží! :-)

2 AaauceJeawn AaauceJeawn | E-mail | Web | 7. srpna 2017 v 11:05 | Reagovat

Segway Verona offers tours that make sure you will enjoy a fun and immerse experience of our beloved city. We combine Segway, our innovative way of transportation, with tours in the historical city centre. Through our explorations of 1 or 2 hours, we will bring you to the most breathtaking spots, so that, if you do not stay long in Verona, we make sure that you see all of the unmissable sights!

Segway is really easy to use! It is so intuitive that it feels like an extension of the human body. To understand why, consider this: if you stand up and lean forward, so that you are out of balance, you will intuitively put your leg forward. Segway works the same way: to move forward or backward, the rider just leans slightly in such direction, and Segway will follow your movements. It is also easy to turn right or left, since the rider just has to push respectively Segway’s handlebar.

Segway is safe. Anyone over the age of 12 can join our tours, except for pregnant women. Apart from these cathegories, we encorage people of every age to try Segway, because this self-balancing object can really make your experience in Verona much more delightful! In fact, if it is hot, you will enjoy some fresh air and avoid to sweat; if it is cold, you will have the possibility of staying outside the least possible time. It is proved that our 2 hours tours show you what you will see in 6 hours walking!

All the tours start with a little training on how to use Segway, because for us safety is the priority. However, we experienced that it takes just a little practice to master on Segway! There are no required skills and, in particular, no need to be able to bicycle. There will always be a tour leader with you, guiding the whole group, so that you can enjoy the view and the tour of Verona. Audioguides (available in different languages) will provide the information you need to fully comprehend the history and architecture of our main monuments, squares and buildings.

In particular, our 2 hours tour will show you: Piazza Bra, one of the biggest squares in Italy, with the Arena, the famous Roman amphitheatre; we will then take Via Oberdan in order to see Portoni Borsari, one of the ancient entrance of the Roman city; we will firstly explore Piazza Erbe and secondly Piazza Dei Signori, two squares full of symbols and buildings with enchanting beauty, and then see Arche Scaligere. Heading to the Duomo, Verona’s Cathedral, we will pass by Santa Anastasia, next to the Conservatory of music; after that, we will have a break on Ponte Pietra, the bridge with the breathtaking view of the Roman Theatre and San Pietro Castle (and much more). On our way back, we will stop at Juliet’s house, so that you don’t forget to take pictures and write your names on the walls! We will conclude our tour with Castelvecchio, the Scaligeri castle and enjoy its amazing view of Verona.

People who went on tours with us really appreciate our flexibility: we do not have fixed tour’s hours, so we can arrange the time that fits the best. Moreover, we try to adjust the path according to your preferences, spending less time on spots you have already seen and dedicate more on your favourite sights. Read what people say about us on tripadvisor...

So, if you want to make the most out of your time in Verona, contact us or stop by our office!

OFFICE HOURS: Monday to Saturday (only closed on Sunday) from 10 am to 5 pm.

DIRECTIONS: We are located in Piazza Cittadella 11b, very close to Piazza Bra, the main square with the Arena.

From Piazza Bra you can arrive at our office on foot (3 minutes): pass under the arch of the gateway with the big clock (Portoni della Bra) and walk through Corso Porta Nuova for approximately 100

http://segwayverona.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.