All Alone She Moves: ČÁST TŘETÍ (Déjà vu)

1. ledna 2016 v 11:13 | Capriolina |  Archiv povídek

Far away, far away in the land where the sun will hide its eyes.




Udýchaně dorazí do svých komnat. Rozrazí dveře kabinetu a hůlkou je za sebou zabouchne. Vyzuje se z kozaček a vysvleče ze sukně, shodí těžký náhrdelník, z uší si téměř serve náušnice. S vervou ze sebe stáhne i punčocháče a oblékne si tepláky a přes triko ledabyle přehodí mikinu. Máchne rukou směrem k ohništi. Ani se pořádně nepodívá a po paměti zažehne plameny. Vyleze si na vysokou pelest postele, lehne na břicho, přetáhne přes sebe peřinu a hlavu zavrtá hluboko do polštáře.

Zavře oči a znovu si před očima přehraje celou scénu z minulé hodiny. Surově stiskne víčka, až se jí zkřiví tvář. Na řasách cítí vlhkost z očí. Jemně ji píchne v hrudníku a ucítí tlak, stoupající z prsou až do krku. Začne se jí dělat zle.

Vystřelí z postele a běží na záchod. Zhroutí se na zem k míse, zvedne prkýnko a přitiskne se na studenou keramiku. Chlad na břiše a pažích ji podivně přitáhne zpět do reality, zpět do vlastního těla. Jako by v něm do této chvíle nebyla. Točí se jí hlava. Špatně se jí dýchá, srdce buší jako o závod. Zalkne se prázdným, suchým vzlykem. Třeští oči na kachličky před sebou. Opře hlavu o keramický vnitřek toalety. Chce zvracet, chce ze sebe všechno dostat.

Všechno co má v sobě.

Všechny vzpomínky.

Všechny sny.

Všechny obrazy.

Všechny naděje.

Všechny příběhy, noční můry, chutě, vůně, zvuky, představy, události, lidi, knihy, kouzla, doteky, melodie, slova, osoby, slzy, smích, emoce.

Všechen ten strach, radost, touhu, chtíč, nenávist, bolest, poznání, sliby, vědomí, nevědomí.

Všechno co je uvnitř.

Srdce, žaludek, játra, všechny vnitřnosti, celý mozek, neurony a synapse, všechny ty zatracené součástky bytí a vědění.

Všechno co je jen vzdáleně spojeno s její existencí!

Všechno.

Všechno!

VŠECHNO!

Zkusí si strčit prst do krku, ale jen se naprázdno zalkne. Zvedne se jí ještě jednou žaludek. V hlavě jí začne tepat, když si představí, jak se naklání do záchodu a zvrací částečně strávené jídlo. V puse se jí sběhnou sliny nechutenství. Polkne. Schová si obličej do rukou a schoulí se do klubíčka zády ke stěně koupelny. Pod zavřenými víčky létají splašené obrazy. Prsty cítí, jak oči nešťastně kmitají sem a tam.

Frustrovaně vydechne a sveze se na zem. Natáhne se v celé své délce na kachličkách. Na kůži a na kostech cítí ledovou podlahu. Chlad jí jemně vstupuje do těla, odtrhává ji od myšlenek. Soustředí se jen na svoje tělo. Soustředí se na vlhké, lezavé mrazení stoupající pokožkou do unavených svalů.

Zima začne být nesnesitelná. Zvedne se do sedu a pocítí úlevu. Promrzlé tělo je osvěžené, i když vytržené z reality. Světlo v místnosti se zdá být jasnější. Vnímá jednotlivé detaily kolem sebe. Přejede očima celou koupelnu. Pozastaví se u náhodných prvků a pozoruje je jakoby z dálky. Sleduje, jak je vana vedle ní bílá. Sleduje její studenou náturu a v duchu natáhne ruku, aby se jí dotkla. Sedí bez hnutí. Odlesky blýskavého povrchu vany poutají její pozornost. Pak ji zaujme sprcha vedle. Představí si, jak z ní proudy horké vody vše smývají.

Bezděčně vstane. Otočí kohoutkem a zapne vodu. Pomalu se svlékne a prohrábne si vlasy. Přejde bosa po kachličkách a chodidlem zkusí teplotu vody. Pak se do ní celá ponoří. Od ramenou přes prsa, boky, stehna, lýtka. Nechá se omývat vařícím proudem. Nechá ze sebe všechno stéct do odpadního kanálku sprchy.

V mysli se jí vybaví jeho oči. Otřese se a raději pod sprchu strčí celou hlavu.


Byla to chyba. Byla chyba se vracet do Anglie. Byla chyba nastupovat do Bradavic. Byla chyba si myslet, že ji tu nikdo nepozná.

To jsou myšlenky, které jí běhají celý večer hlavou, které jí v noci nedají spát a které jí celé ráno v obavách nepříjemně vraští čelo.

Je vyčerpaná. Do proudu negativních představ se občas zatoulá nějaká ta pozitivní a to ji vysiluje ještě více. Když se v ní vedle škarohlída vydere na povrch jeho bratříček optimista, jen ho zažene. Přemýšlí, jestli ji včera poznal. Vypadalo to, že ne. Ale škarohlíd (nebo realista?) oponuje, že to není možné, že je to jen hra, taktika. Jen rychle zareagoval na situaci a dříve nebo později svou masku odhalí. Až se mu to bude hodit. Co by si také jiného představovala za reakci? Že začne hystericky ječet?

Měla by se raději hned sbalit a odcestovat. Kam ale? A co by řekla Minervě?

A co když ji nepoznal? Pak by utíkala naprosto zbytečně. Stále ji ještě na těle pálí jeho zkoumavé oči. Jistojistě přinejmenším ví, že ji už někde viděl a teď horečně přemýšlí, kde to mohlo být.

Nepředpokládá, že mu to bude trvat dlouho.



Po tlustém mozaikovém skle masivního okna stékají velké kapky deště. Liják do té průhledné plochy buší a vítr o ni smýká proudy vody. Tmavou místnost osvětlují jen plameny z krbu ve stěně vedle okna. V rohu opodál stojí vysoké křeslo potažené tmavě rudým sametem. Zem je pokryta velkým prošívaným kobercem s orientálními vzory. Stěny jsou posety policemi s nespočetnými knihami. Nedaleko okna také stojí psací stůl plný svitků pergamenu. Štětinky na brku v kalamáři se zachvějí při dalším poryvu větru, který narazí do okenic Malfoy Manor.

Vysoká postava zamyšleně hledí z okna na své pozemky. Sleduje, jak si vichřice hraje s větvemi stromů. Jak jimi zmítá, jak je zbavuje listí a pak jím víří ve vzduchu. Sleduje řetězce vody padající z oblohy.

Zableskne se.

Zahřmí.

Muž v ruce za zády třímá knihu. Před chvílí ho od čtení vyrušily zvuky bouře. Nyní pozoruje kapky vody putující po jeho okně. Na čele má jemnou vrásku a nepřítomné oči soustředěně upřené před sebe.

V hlavě si přehrává setkání s novou bradavickou profesorkou. Vybavuje si její útlou a na ženu nezvykle vysokou postavu, jak se k ní se Severem zezadu blížili. Vybavuje si její boky ve velmi ženské sukni. Vybavuje si, že jim věnoval jen letmou pozornost. Nyní ho zajímají o to více. Neodbytný pocit, že tu ženu již potkal, ho neopouští. Je to ale tak neurčité. Nemá to formu konkrétní vzpomínky, konkrétního obličeje, k němuž by jen nedokázal přiřadit jméno. Vybaví si její výraz, když poprvé spatřil její tvář. Otočila se na něj, zatímco ho jeho přítel a bradavický profesor lektvarů představoval. Na první pohled nová osoba. Pak ho ale něco zaujalo. Když na ni pohlédl podruhé, popadl ho zvláštní pocit čehosi známého, co se zrcadlilo v jejích rysech. Něco ve tvaru její tváře, v očích. Něco v tom, jak mu kývla na pozdrav a jak přešlápla, když mu podala ruku. Skoro jako déjà vu.

Mohla by být pod nějakým zaklínadlem, jež ztěžuje identifikaci? Byl si existence podobných kouzel vědom. Nejen to, sám je nejednou využil. Přišlo mu to ale jiné. V jejích pohybech byla zvláštní elegance. Když mu stiskla ruku, cítil, že je chladná a cítil také její rychlý tep. Teď si na to vzpomíná docela živě. V ten okamžik byl zaujat zkoumáním jejího fascinujícího obličeje, a tak si ničeho nevšiml.

Byla nervózní? Z něho nebo z tolika neznámých lidí? Hlavou mu vířilo tolik otázek. Hned po schůzi podrobil svého syna důkladnému výslechu, který ovšem k ničemu nevedl. Vytáhl z něj vše a přitom se vlastně nic nedozvěděl.

Znovu se mu před očima vybaví její tvář. Soustředěně poslouchala dění při schůzi správní rady. Celou dobu ji po očku nenápadně pozoroval. Seděla vzpřímeně, měla v sobě cosi velmi vznešeného. Celá její osoba zaváněla původem z tradičního čistokrevného rodu. Krása, nonšalance, vybrané chování.

Její zarputile soustředěný výraz mu něco připomene. Vyvolává v něm zvláštní pocit. Tlak mu stoupá od žaludku nahoru až ke krku. Přejede mu mráz po zádech, oklepe se a zažene to. Nepřikládá tomu žádný význam. Nedokáže to identifikovat.

Ozve se zaklepání na dveře.

"Ano?" řekne Lucius.

S hlasitým prásk se dovnitř přemístí domácí skřítek.

"Pán si bude přát večeřet?" pronese a hluboce se pokloní. Nervózně stříhá ušima, zatímco čeká v lehkém předklonu na odpověď.

"Prostři mi v malém salónku," přikáže mu jeho pán nevzrušeně.

"Budete tedy večeřet sám, pane?" zeptá se ještě opatrně skřítek.

Lucius na otázku neodpoví a jen dodá: "Přijď mi říct, až to bude."

Odloží knihu na křeslo a otočí se zpět k oknu. Ignoruje skřítka i jeho odchod. Zase je nadmíru zaujat kapkami na skleněné výplni okna. Po chvíli přejde k rohové skříni v místnosti. Otevře ji a nechá se ozářit jemným, bílým světlem. Vytáhne hůlku. Špičku si přiloží ke spánku a úlevně přivře oči, když z něj počne vytahovat dlouhou bílou nit vzpomínky. Opatrně nehmotný provázek nasměruje do široké myslánky a dotkne se jím hladiny. Povrch nádoby se rozvíří, tekutina se zamlží a objeví se na ní obraz.

Emma Ambageová.



Profesorka zamyšleně prochází chodbami bradavického hradu. Plynou dny a neděje se nic zvláštního. I tak je ale stále ostražitá, vystrašená a na pochybách. Noční můry jí po večerech nedají spát. Zištně pozoruje pana Malfoye juniora při snídaních, při obědech i při večeřích. Hledá indicie všeho druhu. Sama ani neví přesně jaké. Je paranoidní. Být vlastním psychiatrem, už sahá po nějaké pěkné diagnóze. Ovšem jak pěkně píše Heller v jedné ze svých knih: 'to, že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou.'

Ale nic se neděje.

A tak dál rázně kráčí chodbou a míří na svou příští hodinu Obrany proti černé magii. Má svůj oblíbený ročník. A mladého pana Malfoye bude mít alespoň pěkně na očích.

Vejde do třídy chvíli po zazvonění, což většinou nebývá jejím zvykem. Všichni žáci jsou již na svých místech v lavicích a čekají, jestli bude dnes zase jejich oblíbená praktická hodina, či zda je bude jako posledně nutit studovat a vypisovat učivo na pergameny.

Projde učebnou ke katedře a švihne rukou směrem k tabuli. Křída se poslušně zvedne a začne psát známá slova. Místností projede spokojené zašumění. Profesorka se k nim otočí a na úvod všechny pozdraví: "Dobré odpoledne! Dnes se, jak vidíte, konečně vrátíme k soubojům započatým před pár týdny."

Zatímco křída dopíše, pokračuje: "Ukliďte si věci a brašny a udělejte prostor, abych mohla sklidit stoly."

Třídou se rozlehne šum, vrzání židlí a pak "Wingardium Leviosa!" a rázem je celá učebna vyprázdněná.

Žáci se seskupí uprostřed a čekají na instrukce.

"Rozmístěte se jako posledně," nakáže a všichni ji spokojeně uposlechnou.

"Dnes začneme konečně novými formulkami. Posledně to bylo samé základní opakování. Kouzla jako 'Protego', či 'Fumos' jsou velmi užitečná při běžných potyčkách a poradí si i se základními ofenzivními zaklínadly. Nyní se ovšem budeme zabývat kouzly, jež budete moci použít i proti silné černé magii. Začneme cvičením. Ráda bych, abyste dnes zvládli kouzla 'Protego Horribilis' a 'Protego Maxima' natolik, aby vaše štíty vydržely kouzla úrovně těch prvních třech sepsaných na tabuli," otočí se směrem k bílým slovům na černém podkladu a ukáže na ně rukou.

Stojí tam: 'Locomotor Mortis', 'Herbifors', 'Furnunculus' a o pár řádek níže také 'Expelliarmus'.

"Kouzlo 'Expelliarmus' je o úroveň výše," pokračuje, "to byste měli zvládnout odrazit až po pár dnech cvičení. Trikem tohoto typu obranných kouzel je hlavně praxe. Síla osoby, jež je vyvolá, je samozřejmě také kritickým faktorem, ale pokud kouzlo nebudete schopni udržet, protože jej nedokážete ovládat, bude vám k ničemu."

"Rozestupte se o něco více a dejte se do práce. Miřte na stěnu. Štít by se měl tvořit ve vaší blízkosti. Jako první zkusíme 'Protego Maxima'." Stoupne si vedle žáků a sama zvolá: "Protego Maxima!"

Před jejím tělem se vytvoří pulzující průhledný štít. Nehmotné vlny prazvláštní látky po něm běhají sem a tam a jiskří. Profesorka jemně máchne hůlkou a štít zmizí.

"Tak, do toho," pobídne je.

Výkřiky se počnou ozývat celou třídou. Z hůlek sem tam stoupá průhledná mlha.

Draco Malfoy a hned po něm v závěsu i Harry Potter máchnou svými hůlkami, pronesou kouzlo a rázem se před nimi zjeví dva téměř identické pulzující štíty.

"Výborně!" přejde k nim profesorka. "Teď je udržte. Tak, přesně tak, pane Mafoyi!"

Je jí jasné, že její blonďatý student toto kouzlo nedělá poprvé. Zdrží se komentářů a pochválí i pana Pottera.

"Vy tedy můžete zkusit, jak vám půjde 'Protego Horribilis'," instruuje dvojici chlapců. Ti se následně jeden na druhého nanejvýše kysele zapitvoří.

Emma si všimne, že i dívka vedle ní si spokojeně prohlíží svůj štít. "Vy také, slečno Grangerová. Můžete přejít k dalšímu typu štítu."

Rozhlíží se po zbytku třídy a postupně chodí od studenta ke studentovi. Ten jen špatně třímá hůlku, tamten musí více povolit postoj v kolenou, další je jen nervózní. Nakonec všichni alespoň jednou vykouzlí oba druhy štítů.

"Výtečně! To šlo dokonce lépe, než jsem čekala. Přejděme tedy k další části dnešní hodiny."

Projde mezi studenty a zaujatě si je prohlíží a měří.

"Vytvoříte dvojice. Rozdělím vás já podle síly štítu. Takže slečna Grangerová s panem Weasleym. Vy dvě můžete být spolu," ukáže na dvě dívky vedle sebe, pak se otočí trochu doprava, "pan Malfoy samozřejmě s panem Potterem. A bez řečí," dodá, když si všimne jejich nespokojených výrazů. Dále prochází mezi studenty a tvoří dvojice.

"Rozestupte se v párech! Každá dvojice ať má dostatečný prostor," zvýší hlas, "a udáme si několik pravidel! Budete se navzájem střídat v roli útočníka a toho, kdo se bude bránit. K útoku budete používat pouze a výhradně," dá důraz na svá slova, "první tři kouzla napsaná na tabuli. Jakékoli jiné útočné kletby jsou v mé hodině a k pouhému cvičení naprosto nepřípustné. Bránit se budete štíty, které jsme do teď cvičili."

Přísně se rozhlíží po třídě a čeká, dokud všichni na souhlas nepřikývnou.

"V případě, že někoho z vás jedna z kleteb trefí plnou silou, nemějte obavy. Nezraněný z dvojice mě zavolá a hned podáme protilektvar či aplikujeme kouzlo na úpravu vašeho stavu. Zvolila jsem tato konkrétní kouzla právě proto, že nejsou příliš silná a jsou lehce napravitelná." Odmlčí se. "Tak, nečekejte, zaujměte pozice a dejte se do toho!" pobídne je jako obvykle.

Žáci se tedy všichni postaví proti sobě a třídou se rozlehne šepot. Domlouvají se, kdo bude útočit.

Profesorka přejde k panu Longbottomovi se světlovlasou dívkou. Oba zaujímají pozice proti sobě. Zdá se, že dívka se bude bránit. Neville máchne hůlkou a křikne: "Herbifors!"

Dívka svižně zareaguje a opětuje zřetelným: "Protego Maxima!"

Útočné kouzlo se s lupnutím odrazí od štítu a odletí. Oba studenti si spokojeně oddychnou a usmějí se na sebe.

"Výborně," pochválí je profesorka. Zatímco se Neville připravuje k obraně, přejde k další dvojici.

Slečna Grangerová se zrovna hašteří s panem Weasleym. Když zpozorují blížící se slečnu Ambageovou, rychle zaujmou pozice a Hermiona zaútočí: "Locomotor Mortis!"

Ron pokrčí kolena a se švihnutím hůlky pronese: "Protego Horribilis!".

Lehce zaškobrtne a formující se štít se vypaří. Barevný paprsek světla z hůlky jeho protivnice prolétne skrze neškodnou mlhu a trefí ho v plné síle.

"Rone!" vykřikne. Její kamarád se jen prkenně sveze k zemi, nohy svázané neviditelným kouzlem.

Profesorka přiskočí a zamumlá protikouzlo. Namíří svou hůlku na studenta a ten je rázem volný. Nakvašeně hudruje, zatímco se sbírá ze země.

"Měl byste pracovat na rovnováze, pane Weasley. Vaše technika je dobrá, ale ty nohy!" kroutí nad ním hlavou. Čeká, až souboj zopakují. Tentokrát zrzavý mladík s přehledem útok své spolužačky odrazí. Poté si vymění pozice a Hermiona se připravuje k obraně.

Na druhém konci učebny se mezi tím navzájem měří pohledy dva nespokojení protivníci. Nikdy by si toho druhého do dvojice nevybrali. Proč také? Leda by se snažili mu pořádně napráskat v souboji. To jim ale dnes k jejich nelibosti nevyjde. Bohužel mají na programu jen pár lednoduchých kouzel pro dětičky.

Blonďák bez varování máchne hůlkou a vyšle na druhého chlapce kouzlo Furnunculus.

"Protego Maxima," zareaguje pohotově Harry. "Ty jeden hade!" počastuje ho a hned pokračuje švihnutím hůlky a rázným: "Lokomotor Mortis!"

"Protego Horribilis! Herbifors!" nenechá na sebe čekat Malfoy junior.

"Protego Maxima! Lokomotor Mortis! Furnunculus!" seká naštvaně Harry jednu kletbu za druhou.

"Protego Maxima! Pottere, nepřej si mě!" vyhrožuje Draco a metá po něm kletby.

"Protego Horribilis!" reaguje Potter. "Teď tu nemáš papínka a jeho kamarády smrtijedy Malfoyi," posmívá se mu a pálí: "Herbifors!"

Malfoy stihne vytvořit štít až na poslední chvíli a kouzlo s ním švihne o zem.

Spolužáci okolo se po nich otočí a ozve se pár uchechtnutí. Draco se zuřivě sebere ze země, v obličeji lehce narůžovělý.

"Tohle by se asi papínkovi nelíbilo," provokuje ho dál nenáviděný spolužák, "kams dal tu vaši nabubřelou grácii?"

Blonďatému studentovi srší z očí nenávist, třese se vzteky.

"Ventus!" křikne a švihne hůlkou. Prostorem se prožene silný proud větru. Narazí na Harryho bleskově vytvořený štít a odrazí se do okolí. Studenti se otočí a do obličejů je uhodí rozplývající se vlna vzduchu.

Harry naštvaně zareaguje: "Expelliarmus!"

"Víc nesvedeš, Pottere?" vrčí Malfoy.

"Stupefy!!!!"

Barevné paprsky létají prostorem. Mladíci na sebe navzájem křičí kouzla, dovolují si stále více. Švihají útočné kletby, jak jim jen přijdou na mysl. Blonďák je stále nepříčetnější. Ten červ Potter.

Profesorka sledující souboj mezi Hermionou a Ronem pocítí poryv větru a otočí se právě v okamžiku, kdy po sobě chlapci začnou metat jedno kouzlo za druhým.

Jiskry srší.

A přituhuje.

"To snad nemyslí vážně!" vydechne nevěřícně.

Malfoy, který toho již má dost a chce toho šmejda Pottera konečně dostat, se přestane kontrolovat a na celou třídu vykřikne: "Fiendfire!"

V učebně se rozlije hrobové ticho a všichni se zděšeně otočí směrem ke dvojici zápasících studentů.


A/N: Pravidelné aktualizace na mé FB stránce ZDE! Komentujte, prosím! :)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martina Martina | 3. ledna 2016 v 16:06 | Reagovat

Tak jsem se rozhodla, že taky jednou napíšu komentář místo zpráv :-)  
Tahle povídka je čím dál zajímavější... :-) hrozně me zajímá od kud se ti dva znaji :-) :-)

2 capriolina capriolina | 3. ledna 2016 v 21:02 | Reagovat

Supr, děkuji za komentář. :) Už jsem začínala mit pocit, že povídku nikdo nečte nebo že se nelíbi. 8-O

3 Martina Martina | 6. ledna 2016 v 16:48 | Reagovat

Neboj, já čtu pravidelně a povídka se mi fakt líbí :) jenom sem moc líná na pravidelný komentáře :-? Pokusím se polepšit a vždycky ti sem napsat aspoň krátkej komentář ;)

4 AaauceNap AaauceNap | E-mail | Web | 7. srpna 2017 v 11:09 | Reagovat

Segway Verona offers tours that make sure you will enjoy a fun and immerse experience of our beloved city. We combine Segway, our innovative way of transportation, with tours in the historical city centre. Through our explorations of 1 or 2 hours, we will bring you to the most breathtaking spots, so that, if you do not stay long in Verona, we make sure that you see all of the unmissable sights!

Segway is really easy to use! It is so intuitive that it feels like an extension of the human body. To understand why, consider this: if you stand up and lean forward, so that you are out of balance, you will intuitively put your leg forward. Segway works the same way: to move forward or backward, the rider just leans slightly in such direction, and Segway will follow your movements. It is also easy to turn right or left, since the rider just has to push respectively Segway’s handlebar.

Segway is safe. Anyone over the age of 12 can join our tours, except for pregnant women. Apart from these cathegories, we encorage people of every age to try Segway, because this self-balancing object can really make your experience in Verona much more delightful! In fact, if it is hot, you will enjoy some fresh air and avoid to sweat; if it is cold, you will have the possibility of staying outside the least possible time. It is proved that our 2 hours tours show you what you will see in 6 hours walking!

All the tours start with a little training on how to use Segway, because for us safety is the priority. However, we experienced that it takes just a little practice to master on Segway! There are no required skills and, in particular, no need to be able to bicycle. There will always be a tour leader with you, guiding the whole group, so that you can enjoy the view and the tour of Verona. Audioguides (available in different languages) will provide the information you need to fully comprehend the history and architecture of our main monuments, squares and buildings.

In particular, our 2 hours tour will show you: Piazza Bra, one of the biggest squares in Italy, with the Arena, the famous Roman amphitheatre; we will then take Via Oberdan in order to see Portoni Borsari, one of the ancient entrance of the Roman city; we will firstly explore Piazza Erbe and secondly Piazza Dei Signori, two squares full of symbols and buildings with enchanting beauty, and then see Arche Scaligere. Heading to the Duomo, Verona’s Cathedral, we will pass by Santa Anastasia, next to the Conservatory of music; after that, we will have a break on Ponte Pietra, the bridge with the breathtaking view of the Roman Theatre and San Pietro Castle (and much more). On our way back, we will stop at Juliet’s house, so that you don’t forget to take pictures and write your names on the walls! We will conclude our tour with Castelvecchio, the Scaligeri castle and enjoy its amazing view of Verona.

People who went on tours with us really appreciate our flexibility: we do not have fixed tour’s hours, so we can arrange the time that fits the best. Moreover, we try to adjust the path according to your preferences, spending less time on spots you have already seen and dedicate more on your favourite sights. Read what people say about us on tripadvisor...

So, if you want to make the most out of your time in Verona, contact us or stop by our office!

OFFICE HOURS: Monday to Saturday (only closed on Sunday) from 10 am to 5 pm.

DIRECTIONS: We are located in Piazza Cittadella 11b, very close to Piazza Bra, the main square with the Arena.

From Piazza Bra you can arrive at our office on foot (3 minutes): pass under the arch of the gateway with the big clock (Portoni della Bra) and walk through Corso Porta Nuova for approximately 100

http://segwayverona.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.