Faleš: 6. Nepatřičné zásnuby

19. prosince 2015 v 16:29 | Capriolina
Jedná se o překlad povídky Falsity (autor Just A Penniless Writer, zdroj https://www.fanfiction.net/s/2273802/1/Falsity).

"I přes ten nevhodný výbuch udělala Helen na hosty na večírku neskonalý dojem. Všichni přítomní kromě Petty mi ji v soukromí schválili. Její uvedení do společnosti se vyvedlo nad očekávání, což jen posílilo můj plán."

"Pokračoval jste tedy v něm i nadále."

"Ovšem. I když je nutno říci, že bylo třeba několika výchovných zásahů."

"To mi vysvětlete."

Lucius pohrdavě svraštil obočí. Musel zrovna jeho vyslýchat takový tupec?


"Navzdory jejím jasně zřetelným a zcela nezanedbatelným vlohám bylo nutné provést pár menších úprav, aby nedošlo k něčemu nepatřičnému. Nemohl jsem přeci dovolit, aby mě veřejně zostudila. A tak jsme v následujících dnech strávili nějaký čas pilováním jejího neslavného společenského chování."

"A jak tyto 'lekce' vzala?" zeptal se pichlavě ten zatracený muž.

"Velmi dobře. Helen byla nebývale pozorná žákyně. Zvláště poté co jsem jí vysvětlil výhody podobných vědomostí. Několik následujících společenských událostí tedy proběhlo výrazně lépe. Zůstala jí ta horlivá hádavost, ale podařilo se mi usměrnit známky obscénní drzosti. Ovšem jakmile jsme vyhráli v čistokrevné společnosti, rozhodli jsme se, že nastal čas pokračovat další částí našeho plánu."

"A to bylo co?"

"I když byli moji známí z vysoké společnosti nepochybně užiteční, jejich nedobré vztahy s tiskem se nám nehodily. Aby se informace o mé nové milence dostaly na veřejnost, potřebovali jsme zapůsobit i mimo jejich okruhy."

***

I přes svou únavu se Hermiona rozhodla přijmout většinu Luciových pozvání. Právě dokončila esej pro poslední zkoušku před začátkem svátků. Pokud si něco po tom všem studování, korigování, klábosení a studování etikety zasloužila, bylo to, aby s ní teď bylo zacházeno jako s královnou. Ovšem co následovalo, tak úplně nečekala.

"Bereš mě kam?" zeptala se nevěřícně, zatímco jí na krk upevňoval složitý náhrdelník.

"Nejprve jdeme do Gringottovi banky a pak potají z Děravého kotle proklouzneme do mudlovského světa."

"Ale proč?" zeptala se a snažila se, aby její pusa neprovedla něco nevhodného, aby například nezalapala po dechu. Nebylo to zrovna lehké. Lucius v mudlovském světě? Absurdní!

"Protože, má drahá, nejjednodušším způsobem, jak upoutat pozornost, je se chovat podezřele. Když budu předstírat, že si nepřeji, aby někdo věděl o mé společnici a o cíli mé cesty, zajistím si, že bude obojí otištěno v novinách."

Dobře, to dávalo smysl. I tak… mudlové?

"…a pak můžeme opustit to Merlinem zatracené místo, jen co najdeme vhodný plácek k přemístění. Domácí skřítkové již začali s přípravou vynikající večeře."

Zamračila se jak nad urážkou světa svého původu, tak nad zmínkou skřítků. I když se jí z něj již podařilo vymámit kouzelnou přísahu, že žádným domácím skřítkům neublíží, stále je rezolutně odmítal osvobodit. To bylo něco, na čem hodlala nadále pracovat. I tak ale byla velmi hrdá, čeho již dosáhla.

Jeho plán jí poskytoval zajímavou příležitost a byla by hloupá, kdyby ji nevyužila.

"Nebo, vzhledem k tomu, že bychom mohli být sledováni, se můžeme skutečně najíst v nějakém mudlovském zařízení," snažila se, seč mohla, aby větu pronesla odměřeným tónem. I tak ucítila, jak sebou ruce na jejích ramenou na moment cukly.

"To nebude nutné," řekl krátce a jasně.

Nehodlala to vzdát, ne když měla takovou šanci.

"Přemýšlej nad tím, Lucie. Bude je zajímat, že jsi ve společnosti jakési ženy. Když vyměníš pár galeonů za libry, zaujmeš jejich pozornost a nepochybně nás budou sledovat. Co lepšího jim pak předvést, než předpokládaného zastánce čisté krve, jak jí se záhadnou čarodějkou v mudlovské restauraci? Určitě to budou považovat za skandál."

Byl potichu, zatímco její slova zvažoval. Zatlačila tedy více.

"Určitě by to otiskli na titulní stránce," zašeptala horlivě.

Zdálo se, že uhodila hřebík přímo na hlavičku. Povolil sevření jejích ramen a uznale po nich přejel dlaněmi.

"Pověz mi, Helen. Kam bychom v tom odporném světě mohli jít?"

"Když jsem se poprvé vrátila do Anglie," lhala bez skrupulí, "narazila jsem na jednu velmi pěknou mudlovskou restauraci. Dalo by se říci, že se jedná o obdobu Magnifique. Vše, co musíme udělat, abychom zapadli, je odpustit si hábity."

"Opravdu?" odmlčel se, možná pro dramatický efekt. "O mudlech toho víš skutečně hodně, má drahá."

"Ano. Preferuji být dobře informovaná," odvětila mu mazaně a dostatečně podle pravdy.

"Rozumím. No, rozhodně máš pravdu, pokud jde o mediální přitažlivost tohoto plánu. Myslím, že bychom se o to mohli pokusit," znovu se odmlčel, tentokrát zcela určitě pro dramatický efekt. "Ale odejdeme okamžitě, jakmile mě nějaký špinavý mudla začne otravovat."

"Lucie, skutečně nechápu, jak může být tak inteligentní muž jako ty tak bláhový."

Rozhodl se tento absurdní komentář ignorovat.

A přesně dle jejích slov se celý večer odehrál. Při pobytu na Příčné ulici provedli snad všechno kromě užití kouzel, aby unikli pozornosti. Nepřekvapilo je tedy, když si poprvé všimli, že je někdo z tisku sleduje. Výlet do mudlovského Londýna proběhl hladce. I když posléze Lucius přiznal, že tato zkušenost nebyla až tak příšerná, jak očekával, zanechala v něm pocit zhnusení. Hodiny strávené drhnutím celého těla nebyly ovšem nic proti jeho nadšení z vydání Denního věštce následujícího dne.

Tady to bylo. Na první stránce se blaženě usmívala chytrá Helen a jeho fotka na ní hleděla s výrazem, který by mohl být lehce považován za plný štěstí. Třešničkou na dortu byl titulek, který nebylo možné jen tak přehlédnout, či dokonce ignorovat.

Bývalý smrtijed vyvedl svou novou lásku do mudlovské restaurace!

Čtení článku bylo poměrně poučené a neméně zábavné. Denní věštec neznal hranic, když se dal do pátrání po identitě jeho nové společnice. Vyslechli poměrně slušný počet jeho známých a složili dohromady velkou část Heleniny falešné historie. Čistokrevná kouzelnice, se kterou se Lucius setkal na africkém tržišti. Mladá kráska, o které se toho mnoho neví. Luciův host na převážné většině soukromých událostí posledního měsíce. Evidentně vážná milostná známost vzhledem k tomu, že již byla spatřena s neblaze proslulým náhrdelníkem z rodinné kolekce šperků jeho rodiny.

Drahý Merline, jak jen zbožňoval Denního věštce. Spekulace o minulosti Helen a její roli byly jednoduše vynikající. Nemohlo to dopadnout lépe.

S poměrně spokojeným výrazem sáhl po pergamenu a brku, aby napsal své drahé společnici detaily příštího úkolu. Nastal čas vše pěkně uzavřít. Jediné, čeho se musel obávat, bylo, co ho bude její souhlas stát.

Mezi tím v Bradavicích Hermioně téměř vylezla dýňová šťáva nosními dírkami, když poprvé uviděla fotku zdobící Denního věštce. Byla neskonale vděčná, že kouzlo, které Draco vybral, fungovalo i na snímcích, ale i tak ji celá situace znepokojovala. Mohl by někdo ve vteřinách, po které se na obrázku hýbala, identifikovat tři indicie a poznat ji?

Po přečtení článku se šťastně ušklíbla. Lucius bude dozajista potěšen. Rychle pohlédla na Draca, který také vypadal zvláště nabit energií, i když se zdálo divné, že neustále vysílá podezíravé pohledy na vedoucího své koleje. Ten ji z neznámého důvodu pozoroval s velmi prapodivným výrazem a hodně ji znervózňoval. Bude muset Draca později pořádně vyzpovídat a zjistit, o co tu jde.

Příležitost se jí naskytla teprve po Věštění z čísel. Jelikož se jednalo o poslední hodinu před prázdninami, studentům bylo dovoleno pracovat na vlastních projektech. Hermiona tedy okamžitě vyrazila do knihovny, jen aby byla přepadena Dracem. Ten ji zavedl do jedné z nepoužívaných učeben, kterými evidentně Bradavice oplývaly.

"Právě jsem od otce dostal toto. Máš nový úkol," řekl.

Když se natáhla pro podávaný pergamen, zcela přehlédla zvýšenou bledost jeho špičatého obličeje. Ovšem o několik zalapání po dechu později poté, co několikrát pročetla psaní, byla ve tváři stejně bezbarvá jako její komplic.

"Tohle nemůže být správně," řekla dutým hlasem.

"Můj otec není znám pro svůj smysl pro humor," odpověděl jí Draco.

"Ale… tohle je nehorázné! Nemůže očekávat, že s tím budu souhlasit!"

"Ne. On očekává, že s tím bude souhlasit Helen."

"Není to nějak příliš rychle?"

"Myslí si, že to tak pro něj bude lepší. Že to bude vypadat lépe… opilý láskou a tak."

"Nikdo přeci nemůže věřit, že se Lucius Malfoy zamiluje a k tomu ještě zasnoubí v tom samém měsíci."

"Museli by, pokud byste v tom plánu pokračovali."

"Ale… to nemůžu! Nemůžu se provdat za tvého otce!"

"Svatý Merline, Grangerová! Ty si ho nebereš. Jen souhlasíš, že zfalšuješ zasnoubení. On ani neví, že jsi to ty."

"I tak…"

"Nemyslíš, že jsi v tom až příliš namočená, abys právě teď přestala?"

"Ale…"

"Co řeknu otci, když nebudeš souhlasit? Jak vysvětlím, že žena, kterou jsem mu dodal, zmizela do nicoty, odkud se vzala?"

"To je tvůj problém!"

"Tvůj také! Pokud to teď vzdáš, bude tě hledat! Nepřestane, dokud tě nenajde!"

"To bys neudělal!"

"Blázníš? Pro otce bych to udělal!"

"Nakonec přijde na to, kdo jsem, Malfoyi. Byl bys raději, aby se to stalo před, nebo až po zasnoubení?"

"Grangerová, pokud mě do toho nezatáhneš, tak mi je to fakt jedno."

"Oh, a to já tě do toho právě zatáhnu. A jak!"

"Komu si myslíš, že bude věřit: svému milujícímu synovi nebo mudlovské čarodějce, která mu lhala po dlouhé měsíce? Já budu jen další poškozená strana."

Hermiona byla více než rozzuřená. Najednou se zdálo, že se jí ten skvělý a výnosný plán mění pod rukama na něco velmi ošemetného. Vánoční prázdniny plné relaxu, na něž se tak těšila, byly najednou zmařeny příslibem extrémního úsilí, které bude potřeba pro zfalšování zasnoubení. Dva dny úkolů týdně se nepochybně promění v každodenní povinnosti. A samozřejmě Lucius má určitě nějaké velkolepé plány pro Vánoce, což postaví na druhou kolej vše, co měla v úmyslu ona. A ke všem těm starostem plynoucím ze směru, jenž Luciův plán najednou nabral, se přidal i fakt, že Draco ji hodlal v nebezpečně se blížícím okamžiku pravdy, předhodit vlkům. To tedy rozhodně nebylo moc uklidňující.

"Poslouchej, Malfoyi," zasyčela jedovatě, zatímco ho popadla za jedno z jeho uší. "Já tohle všechno pořád ještě dělám jen kvůli tobě a tvému otci. Skutečně sis myslel, že pěkné šaty mě do toho udrží zapletenou po tak dlouhou dobu? Když půjdu ke dnu, je jedno jakým způsoben, tak tě stáhnu sebou. A nezapomínejme, kdo je z právního pohledu na věc ve větším průšvihu. Když dáme stranou, jaký je trest za vydírání poměrně známé mudlovské čarodějky, všechna tahle práce, kterou jsme si dali se záchranou tvojí drahé reputace, bude vniveč, jakmile se do toho zapojí Ministerstvo."

Zblednul-li by Draco jen o malý odstín více, pravděpodobně by se vypařil jako duch. Na okamžik ji pobavila myšlenka, že ho možná vyděsila k smrti. Ovšem to by nevysvětlovalo pot, který mu vyrazil na čele, když mu její slova dorazila k uším.

"Dobře, dobře! Jen jsem chtěl říct, že by tě stejně vystopoval, ať už bych mu něco řekl nebo ne! Musíš souhlasit, nebo se to dozví! Zatraceně, Grangerová, prostě mu řekni ano a ušetři nás všech podobných potíží!"

Byl to jeden z velmi vzácných okamžiků, kdy vzala Dracova slova přesně tak, jak byla. Neměla jinou možnost. Pustila mu ucho a ignorovala jeho nestoudné mumlání, zatímco si ho zlehka třel a soustředila se na plán, který byl den ode dne komplikovanější.

***

"V den před začátkem Vánočních prázdnin v Bradavicích jste souhlasila, že budete Lucia Malfoye nadále doprovázet jako jeho snoubenka?"

"Ve vašem podání to zní tak jednoduše," odpověděla krátce.

"Bylo to tak nebo ne, slečno Grangerová?"

"Po důkladném zvážení jsem souhlasila s jeho návrhem. Bylo to tak, že jsem do toho všeho byla příliš zapletená, než abych mohla vycouvat, když on tolik trval na pokračování. A tak jsem souhlasila, že budu v té šarádě pokračovat a čekala jsem na příhodný moment, abych ho mohla informovat o své právě totožnosti."

"A na lhaní Ministerstvu a společnosti jste neshledávala nic nevhodného?" zeptal se bystrozor ostře s jasným leskem v oku.

"Ve skutečnosti se domnívám, pane," odpověděla mu Hermiona v podobném duchu, "že ani já, ani můj manžel jsme nikdy neřekli nic, co by nebyla pravda. Bylo to Ministerstvo a byl to tisk, kdo lhali za nás. Já jsem pouze na jednom z prstů nosila velmi nádherný prsten."

Ušklíbla se nad bystrozorovým svraštělým obočím.

"A co váš údajný zásnubní večírek na Štědrý večer?"

"Malé setkání přátel v Magnifique pro oslavu sezóny… a naší 'pučící lásky', jak to formuloval můj manžel. Pokud si důkladně přečtete článek v Denním věštci, jsem si jistá, že nenajdete jediné prohlášení z mých úst, nebo z úst mého manžela, týkající se svatby."

Bystrozor vypadal poněkud nespokojeně, ale i tak nechal neúspěšné obvinění být.

"Dobře tedy. Takže jste strávila velkou část svátků s panem Malfoyem."

"Ano, v jeho sídle a na dalších místech. Naše první výprava jakožto zasnoubeného páru byla na vánoční nákupy v Příčné ulici. Několikrát jsme také večeřeli venku. Naše zasnoubení nebylo nikdy veřejně zpochybněno a my jsme si užívali tu pozornost, zatímco jsme se v soukromí stále více sbližovali."

"Naznačujete tedy, že někdy mezi svátky jste počala být skutečně zamilovaná do Lucia Malfoye?"

"Nic nenaznačuji. Říkám vám to poměrně jasně. Lucius se pro mě velmi rychle stal velmi důležitým. Čím více času jsem s ním trávila, tím více jsem objevovala muže, kterým byl a který se mi líbil."

"Byl laskavější? Byl něžnější? Lichotil vám a zbožňoval vás, slečno Grangerová?" zeptal se bystrozor hlasem ověšeným výsměchem.

"Vůbec ne. Čím více jsem ho poznávala, tím více vyplouvala na povrch jeho nádherně úskočná povaha. Jeho skvělá mazanost. Jeho inteligence."

"Tyto kvality vás přitahovaly?"

"Samozřejmě. Nemůžete porazit Temného pána, aniž byste získali respekt pro moc, kterou má klam. Lucius byl neuvěřitelně schopný proměnit jakoukoli situaci ve svůj prospěch. Bylo jednoduše velkolepé ho pozorovat, a jak jsem se dívala, učila jsem se. Naučil mě vše, co jsem nemohla studovat v Bradavicích. Vše, co nebylo obsaženo mezi listy knih."

"Bylo to… výchovné."

"Musíte si uvědomit, že pro někoho, jako jsem já, jsou vědomosti velmi důležité. Ale to nebylo jediným důvodem, proč jsem Luciovi tak propadla."

"A jaký byl tedy další důvod, slečno Grangerová?" zeptal se bystrozor drsně. Hermiona se setkala s jeho pohledem.

"Při všem, co říkal a co dělal, Lucius překročil hranice pouhého chránění vlastních zájmů. Dělal vše proto, aby mě udělal a udržel šťastnou."

"Ovšem že se vás snažil udržet šťastnou, slečno Grangerová. Jinak byste mohla přehodnotit svou situaci."

"Bylo to víc než to, vy poleno. To skutečně nic nevíte o lásce? Jsou to drobnosti, jen malé drobnosti, které mu nebyly vůbec ku prospěchu. I přes to, jak nenáviděl mudlovský svět a i přes to, že nás tisk přestal sledovat hned podruhé, co jsme se do něj vydali, mě stále bral do mudlovských restaurací, protože věděl, že se mi líbily. Když jsem se zmínila, že mi zvláště chutná jeden mudlovský pokrm, zařídil, abych ho měla na Nový rok. Myslíte si, že bych byla tak bláhová, abych nepředpokládala, že mě jen využívá pro svůj hanebný plán přesně tak, jak jsme se domluvili? Testovala jsem ho. Opakovaně jsem ho podrobovala zkouškám. A on neustále dával přednost mé spokojenosti a štěstí před svým vlastním."

"Opětoval tedy vaše city?"

"Ano."

"A jak tedy, slečno Grangerová, vzal informaci, že jste mudlovského původu?"

"Pokud jste skutečně sledoval tisk, měl byste to dobře vědět. Naše… rozepře byla velmi veřejná."

"Takže trable, o kterých Věštec informoval, byly způsobeny tím, že pan Malfoy odhalil vaši totožnost?

"Jak jsem právě uvedla - ano."

"A jak na to přišel?"

"V té době jsem neměla tušení, že už měl k dispozici dvě ze tří poznávacích znamení. Nějaké potíže jsem očekávala, ale na hádku, jež nastala, jsem nebyla ani trochu připravená," kroužila kolem horké kaše.

"Přešla byste k jádru pudla, slečno Granerová?" přerušil ji bystrozor.

Hermiona se zhluboka nadechla a s výdechem ze sebe nechala ta slova vypadnout.

"Za všechno mohl Alastor Moody."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 alca alca | 20. prosince 2015 v 11:43 | Reagovat

Moc děkuju za skvělý překlad další kapitolky. Jsem zvědavá,co s nimi má Moody společného. :-)

2 Adrien Adrien | 20. prosince 2015 v 22:13 | Reagovat

Perfektní překlad. Tuhle povídku doslova hltám, zbožňuji způsob jakým autorka Luciuse vykreslila, je to tak věrohodné. :-D

3 capriolina capriolina | 21. prosince 2015 v 10:47 | Reagovat

[1]: [2]: Děkuji za komentáře! Už se pracuje na další kapitolce. :-D

4 Veronika Veronika | 14. ledna 2017 v 22:30 | Reagovat

Bude někdy další kapitola, nebo jsi s tím skončila??? ???

5 capriolina capriolina | 15. ledna 2017 v 10:56 | Reagovat

[4]: Bude! :)

6 Veronika Veronika | 9. února 2017 v 8:27 | Reagovat

[5]: Jssem ráda ;-) a kdy se můžu těšit??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.