All Alone She Moves: ČÁST PRVNÍ (Buon appetito)

5. prosince 2015 v 18:13 | Capriolina |  Archiv povídek

Far away, far away in the place with marmalade skies.




Je příjemný podvečer pozdního léta. Nad rozlehlými bradavickými pozemky se vznáší mlhový opar. Večerní chlad pomalu roztahuje ostré drápky a plazí se po vlhké trávě. Jemný písek křupe pod podrážkami mladé ženy, která se svižným krokem blíží po příjezdové cestě k masivní vchodové bráně hradu. Je po dlouhém cestování vyčerpaná a nedočkavá, ale i přesto nepřehlédne nádhernou přírodu všude okolo sebe. Na chvíli se zastaví a nasaje do nozder příjemně chladný vzduch. Zdá se, že se jí tohle podnebí poměrně zamlouvá. Už se v duchu těší na dlouhé zimní večery u plápolajících plamínků kamenného krbu. Takové tady určitě budou mít. Naposledy se rozhlédne, přejede očima nedaleký les a tmavé jezero a upře zrak na cíl své cesty. Pokusí se ze sebe setřást nervozitu. Vykročí.

Obrovská dubová brána se otevře a zavrže ve starých pantech. Žena jimi projde a v těsném závěsu za ní dovnitř vlevituje několik zavazadel. Nutno poznamenat, že jich není málo.

"Vítejte v Bradavících, paní profesorko!" pozdraví ji vysoká, přísně vypadající žena ve vstupní síni. "Já jsem Minerva McGonagallová, již se známe z dopisů," podává jí napřaženou ruku.

"Já jsem Emma Ambageová. Je mi velkým potěšením, paní ředitelko," přijme žena nabízenou ruku a představí se.

"Potěšení je na mé straně. A prosím vás, říkejte mi Minervo. S většinou profesorů si tykáme a ráda bych, abychom spolu dobře vycházely," odvětí jí ředitelka. Pokynutím dlaně pak pozve nejnovější
členku pedagogického sboru do vstupní haly.

"Děkuji vám, Emma. Budu velmi vděčná za každý dobrý tip, jak co nejlépe zapadnout do kolektivu a zkrotit ty rošťáky, co za pár dní dorazí," opětuje přátelsky.

"Oh, tak pokud jde o ty, tak to je každá rada drahá! Ale myslím, že si vás hned zamilují. Jste jim z nás všech věkově nejblíže," starší z dam se příjemně usměje a shovívavě Emmu poplácá po zádech.

"Pojďte, zavedu vás do vašich komnat. Za chvíli se bude podávat večeře. Nemůžu se dočkat, až vás představím zbytku profesorského sboru. Budou nadšení. Vaše jedinečné zkušenosti z mudlovského světa! Jistě vás nenechají ani najíst, jak budou zvědaví."



Ředitelka McGonagallová dívku opustí jen o pár desítek minut později v jejím novém domově.

Stojí v téměř prázdné místnosti. Jen několik kusů nábytku nechává tušit, že se jedná o kabinet. Za oknem se již rozprostírá tma a místnost ozařuje pouze světlo svící.

Jak jen jí budou chybět některé mudlovské vynálezy. Teprve nyní si začne naplno uvědomovat, do čeho se to uvrtala. Pocítí chlad. Žádné topení, pěkně postaru oheň v krbu.

Tím by mohla začít.

Projde dveřmi do zbytku hradního apartmá. Naštěstí má bujnou fantazii a je jí jasné, že tady z toho s troškou námahy udělá nádherné bydlení. V prostorném pokoji se nachází pouze masivní postel z tmavého dřeva. Těžká, černá, stříbrně prošívaná nebesa ze sametové látky ji na první pohled uhodí do očí. Hned ji zaujmou. V kombinaci s čistě bílým povlečením nepochybně dotvoří dokonale místo pro odpočinek. Se zbytkem nesourodého nábytku si trochu pohraje a bude také k světu. Rozhlédne se po místnosti a před zastřenýma očima se jí začnou objevovat plány, jak ji zvelebit. Nalevo si prohlédne dvě obrovská okna vedoucí ven z hradu. Poté přejede pohledem přes postel s nebesy na protější straně a pokračuje vpravo k masivnímu krbu. Nakonec její zrak spočine na dveřích, jež pravděpodobně vedou do koupelny.

Přejde svižně k ohništi a hůlkou zažehne plamínek v již připravené hromádce dřeva.

S hůlkou stále mezi prsty podřepne před ohněm a přemýšlí, kdo dřevo připravil. Jestlipak tady mají domácí skřítky? Nikdy neměla to potěšení nějakého potkat, ale četla o nich a připadají jí jako fascinující kouzelní tvorové. Bytosti s podstatou otroka. Velmi ráda by si s nějakým pohovořila.

Pozoruje, jak plameny začínají hbitě objímat špalíčky dřeva. Jak žhnou a tancují v neznatelných poryvech vzduchu. Na pokožce pocítí sálající teplo. Nehybně upírá pohled do plamenů, nechává se jimi pohltit. Oči se jí zastřou a zorničky jemně kmitají, jak se vpíjí do zářivých jazýčků. Lehce zaslzí a mrkne.

Prudce vstane a vytrhne se z transu.

Přejde k čistě povlečené posteli a po zádech do ní padne. Zavře oči a vydechne. Chtěla by tu takhle zůstat. Dýchat štiplavý vzduch hradní komnaty, vypustit mysl a uvolnit se.

Nádech, výdech.

Výdech a zase nádech.

Nádech, výdech.

Výdech…

Neví, jak dlouho takhle bez hnutí vpouští kyslík do plic.

Převalí se na bok a pomalu vstane z pelesti. Nedá se nic dělat, hlad a povinnosti volají.

"Accio," zazní pokojem.

Z druhé místnosti přiletí část zavazadel. Otevře největší kufr a vrhne se na vybalování. Během chvilky se jí podaří rozmístit jeho obsah po celé ložnici. Převleče se z oděvu umorousaného cestou. Popadne své oblíbené černé kalhoty, jednoduché bílé tričko a dlouhý béžový svetr bez zapínání.

Odskočí si do koupelny a lehce si osvěží líčka a řasy. Vlasy nechá rozpuštěné.

Zavine se do cípů příjemného svetru, sebere z postele hůlku a vydá se směrem k Velké síni.



"Ujišťuji vás, Severe, že slečna Ambageová je na tuto pozici více než kvalifikovaná. Před svým odchodem ji doporučil sám ředitel Brumbál," vysvětluje profesorka McGonagallová svému kolegovi.

"Uvidíme, paní ředitelko. Měl jsem jen na mysli, že o ní nemáme v podstatě žádné informace," odvětí jí ředitel zmijozelské koleje.

"Nebojte se, sám za chvíli uvidíte, že je to velmi příjemná mladá dáma. A velice kompetentní!"

Dveře síně se otevřou a vejde vysoká, elegantně oblečená žena. Její dlouhé, štíhlé nohy se pomalu rozejdou směrem k profesorskému sboru. Podél světlého obličeje se jí u ramenou zavlní černé vlasy, čelo zakrývá hustá ofina. Nesměle se usměje na všechny přítomné u stolu.

"Posaďte se zde k nám, paní profesorko," pokyne jí Minerva a ujme se představování.

Zatímco se Emma usazuje naproti ředitelce Bradavické školy čar a kouzel, je jí představena velká část profesorského sboru. Většinu z nich již zná jménem, ale nikdy se s nimi nesetkala. Zarazí se zvláště u profesora Snapea na místě hned vedle Minervy. Ucítí pevný stisk jeho chladné ruky a projede jí jemné mrazení. Po očku si prohlédne jeho pichlavé hnědé oči, přejede zrakem po světlé pokožce až k jeho tmavým vlasům. Povšimne si precizně zapnutých knoflíčků hábitu stoupajících po jeho rukávu a upjatého držení těla.

Strnule a nedůvěřivě si ji prohlíží. Zvědavost je evidentně vzájemná.

Odtrhne od něj své pronikavé modré oči a raději se otočí na zbytek svých společníků.

"Je mi velkým potěšením vás všechny poznat, hodně jsem o vás slyšela a je pro mě skutečně čest být členkou místního profesorského sboru," pronese zdvořile a po tváři se jí opět rozlije jemný úsměv.

"Potěšení je samozřejmě na naší straně," odpoví jí bodře usměvavá profesorka Prýtová a ostatní souhlasně přikyvují. "Tolik nám toho musíte povědět!" pokračuje.

Ředitelka školy se do situace vloží: "Počkejte, Pomono. Než se na naši novou slečnu profesorku vrhnete, tak bych vám všem alespoň ráda popřála dobrou chuť a spoustu sil a pevných nervů do nového školního roku!"

"Tak, tak," sborově přitaká zbytek osazenstva. Pozvednou číše k přípitku.

Na stole se rázem objeví nepřeberné množství výtečných pokrmů a celá společnost se dá do jídla.

Emma se po chvíli, zatímco si nabírá pořádnou porci šťouchaných brambor, opět obrátí na svou novou kolegyni: "Tak povídejte, paní profesorko, copak by vás konkrétně zajímalo?"

Žena odvětí: "Ó, říkejte mi Pomono, drahoušku."

"Děkuji vám, já jsem Emma."

"Víte, Emmo," odkašle si bylinkářka, "paní ředitelka nás zběžně seznámila s vaší minulostí. Doufám, že mohu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme velice zvědaví na detaily," pokračuje. "Je pravda, že jste navštěvovala mudlovské školy?"

Emma tiše spolkne sousto a odpoví: "Ano, to je pravda."

Oči všech přítomných se na ni upřou. Očekávají, že svou odpověď rozvede. Lehce v rozpacích pod tolika pohledy se pousměje a dodá: "Předpokládám, že o mně kromě pár detailů od paní ředitelky nic nevíte, zatímco já drtivou většinu z vás alespoň teoreticky znám. Bylo by tedy asi správné, abych se vám trochu představila."

"To by bylo báječné!" přitaká spokojeně Minerva McGonagallová.

"Jak jistě víte," pokračuje tedy Emma, "je mi dvacet pět let, narodila jsem se v Anglii, ale nikdy jsem Bradavice nenavštěvovala. Kouzlům jsem se učila při domácí výuce a zároveň jsem navštěvovala mudlovské školy."

Společností projede lehký šum.

Ticho prořízne úsečný, ale zdvořilý hlas profesora Snapea: "Mohu-li být tak smělý, co vaše rodiče vedlo ke zvolení kombinovaného stylu vzdělávání?"

Profesorka Ambageová se na něj otočí a odpoví: "Nejednalo se o moje rodiče." Na zlomek vteřiny se odmlčí a hledí mu do očí. "Účelem ale bylo dát mi ucelené vzdělání ze všech oblastí. Alespoň v rámci možností. Domácí výuka kouzel se příliš nelišila od osnov vyučovaných ve většině kouzelnických škol. Jestli ano, tak jen rozsahem jednotlivých předmětů," povšimne si, že ji všichni stále upřeně sledují. "Výuka byla výrazně detailnější."

"To je zajímavé, vzdělávali vaši opatrovníci, či jste měla soukromé učitele?" optá se dále obezřetně profesor lektvarů.

"Můj nevlastní otec. Jeho žena nebyla kouzelnického původu," upřesní mladá žena, "a pomáhala mi s úkoly spojenými s mudlovskou školní docházkou."

Zatímco příbory cinkají o talíře, ve Velké síni je slyšet jen rozhovor profesora Snapea a jeho nové kolegyně. Emma se jemně usměje a rozhlédne se kolem stolu. Vidí, že mají všichni na rtech nevyřčenou otázku. Jsou příliš taktní, než aby se zeptali, co se stalo s jejími vlastními rodiči.

Minerva přeruší pauzu: "Povězte nám o vašem pobytu v Itálii!"

"Není vlastně co vyprávět," pronese mladá žena skromně. "Když jsem ukončila mudlovskou střední školu a dosáhla osmnácti let, tak jsem se rozhodla cestovat. Jazyk jsem již znala, takže Itálie byla jasnou volbou. Shodou náhod jsem se pak dostala k zajímavé práci a zapsala jsem se na místní univerzitu," povšimne si zaujatých a nechápavých pohledů kolegů. "Studovala jsem klinickou psychologii," dodá.

Ovšem nikomu nic nevyjasní. Než se o to stačí pokusit, slova se k jejímu překvapení ujme profesor Snape.

"Psychologové jsou obdobou našich lékokouzelníků se specializací na duševní zaklínadla, pokud se nemýlím," doplní ji.

"Ano, pane profesore, máte naprostou pravdu," přikývne Emma spokojeně a pátravě si prohlíží výraz v jeho tváři. "Jedná se o velmi fascinující obor propletený s medicínou, obdobou lékokouzelnictví. Nezabývá se přímo chorobami způsobenými uřknutím, ale na některé z nich nevědomky odkazuje."

Profesor lektvarů souhlasně pokývne a vypadá velmi zaujatě. Na zlomek vteřiny jako by mu po obličeji přeletělo cosi jako uznání.

"Jednoduše řečeno, je to nauka o lidech. O jejich chování, o mentálních procesech, o vztazích. Veškeré poznatky z této mudlovské disciplíny jsou aplikovatelné i na kouzelníky. Je to totiž věda o lidech všeobecně. Na této úrovni je jedno, jestli jste kouzelník, či mudla," vysvětluje všem zaníceně Emma a po očku pozoruje kolegu přes lektvary. Poté se odmlčí a pokračuje v jídle.

"A nyní jste tady," promluví ředitelka McGonagallová. "Jak fascinující! Ale už bychom vás měli nechat se v klidu najíst," snaží se uzavřít výslech.

Emma se na ni usměje: "To je v pořádku, paní profesorko," koutkem oka pohlédne na Snapea a dodá: "konečně nestává se každý den, aby do profesorského sboru školy čar a kouzel přibyl někdo, kdo žádnou sám nenavštěvoval."

"To máte naprostou pravdu!"

Profesorka Prýtová pak položí poslední dotaz: "Ještě nám povězte, drahoušku, jak se řekne italsky 'dobrou chuť'?"

"Buon appetito!" odpoví jí Emma zpěvavě a oči jí zajiskří ve světlu svící.

"Vynikající! Buon appetito, kolegyně," zopakuje po ní kostrbatě, ale s velkým uspokojením bylinkářka.

Zbytek večeře již proběhne za doprovodu bezvýznamného štěbetání. Profesorka Prýtová ještě Emmě položí pár doplňujících otázek o Itálii, jelikož v té zemi nikdy nebyla a považuje ji za velice fascinující. Poté probírají počasí, dobrůtky na bohaté tabuli a poměrně brzy se všichni znaveně vydají do svých komnat.

U dveří Velké síně se ještě pozastaví na pár slov a postupně se začnou rozcházet bradavickými chodbami. Jako poslední zůstane ředitelka školy, která se ještě domlouvá s profesorem Snapem na pár organizačních detailech školního roku, a Emma.

"Dobrou noc," popřeje nejmladší členka učitelského sboru svým novým kolegům. Jemně se na ně usměje a s kývnutím hlavy se otočí k odchodu.

"Počkejte, kolegyně, doprovodím vás," zadrží ji specialista na lektvary. "Máme část cesty společnou," upřesní ještě, když se na něj tázavě podívá.

"Ah, dobře," založí si ruce na hrudi a čeká na něj.

"Minervo, zbytek si povíme zítra ráno při snídani. Rozhodně s vámi souhlasím, že uspořádat vánoční ples by mohlo být pro studenty vskutku…" Odmlčí se a pak procedí přes zuby: "Přínosné. V žádném případě ale ode mě neočekávejte, že se budu organizace účastnit."

"Severe, nebuďte tak upjatý," zkouší svého podřízeného obměkčit ředitelka. "Bylo by to dobré pro morálku, však víte."

Emma si nepřístupného profesora prohlíží, zatímco jeho tvář v průběhu hovoru nevykazuje žádné svalové pohyby. Vskutku zajímavý člověk. Ani se neobtěžuje s odpovědí a jen uctivě kývne na pozdrav.

"Dobrou noc, Minervo," pronese blahosklonně a otočí se na podpatku směrem k Emmě. "Promiňte, profesorko, můžeme."

"Dobrou noc," odpoví mu ještě jejich ředitelka.

"V pořádku," odpoví mu Emma. "Uvidíme se zítra, paní ředitelko."

Probleskne jí hlavou, že by mu mohla nabídnout, aby ji oslovoval křestním jménem. Oplatil by jí pak ale toto společenské gesto? Spíše ne.

Chvíli chodbami prochází mlčky. Ona jde s pažemi stále zkříženými na hrudi, on za zády. V tichu klapou jen podrážky jejich bot. Sem tam se ozve hartusení některého z obrazů visících na stěnách.

"Pokud dovolíte, profesorko," přeruší klid její společník, "v budoucnu bych si s vámi velmi rád pohovořil více o některých aspektech mudlovské psychologie, případně psychiatrie."

"Ano? To bych byla velmi ráda," odvětím mu Emma a podívá se na něj.

"Četl jsem několik knih předních autorů těchto oborů," pokračuje, "a zaujal mne mimo jiné diagnostický manuál mentálních chorob. Některé případy jako by vypadly z příruček našich lékokouzelníků, neměla jste ten pocit?"

"Určitě mě musíte obeznámit s tím, který konkrétní manuál jste četl. Jeden z těch mezinárodních předpokládám?" zeptá se ho.

"Ano, ano, DSM, pokud se nepletu, jednalo se o čtvrté vydání," odpoví jí.

"Velmi mě těší, že i mezi kouzelníky se najde někdo, komu není můj obor zcela neznámý," konstatuje zapáleně a bezmyšlenkovitě pokračuje směrem ke svým komnatám. "Váš postřeh o některých duševních onemocněních je dle mého názoru správný. Bylo by to ovšem na skutečně velmi, velmi dlouhou diskusi a raději bych se do ní dnes nepouštěla."

"Jak myslíte," odvětí jí suše profesor a zastaví se na rozcestí.

Profesorka Obrany proti černé magii si uvědomí, jak mohla její odpověď vyznít a raději ještě dodá: "Nevysvětlujte si to špatně, s nadšením se s vámi do této debaty někdy pustím. Dnes jsem ovšem po cestě velmi unavená a jak jednou začnu mluvit na téma lidské mysli, jsem jen těžko k zastavení."

Profesor kývne, že rozumí. Zase si ji pátravě změří. Jeho pohled ji znervózňuje, tak mu raději popřeje dobrou noc.

"Dobrou noc, pane profesore, uvidíme se zítra na snídani," jemně se na něj usměje a podívá se mu do očí.

"Vám také," odvětí jí a jejich cesty se rozejdou.

Emma se pak svižným krokem vydá domů, do své nové postele pod uhlově černými nebesy. Už se na ni nemůže dočkat.


A/N: U této povídky skutečně velmi potěší komentáře, jelikož je zcela nová a ještě nikdy jsem na ni nečetla ohlasy/kritiku. Beru vše. A pokud najdete nějaké chyby v pravopisu (zcela nepochybně tam jsou), ocením upozornění, jelikož povídka neprošla betareadem. Děkuji! :)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jessy Jessy | 5. prosince 2015 v 20:35 | Reagovat

Skvělé...prostě dokonalé. Už se nemůžu dočkat další části a hlavní zápletky :-D

2 capriolina capriolina | 19. prosince 2015 v 14:59 | Reagovat

[1]:  Děkuji, děkuji, děkuji. :) Pokračování bude brzy, pravděpodobně ho přinese příští týden Ježíšek. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.