All Alone She Moves: ČÁST DRUHÁ (Precedens)

23. prosince 2015 v 19:49 | Capriolina |  Archiv povídek

Far away, far away in the land where the sun will never rise.




Dnes nevstane. V posteli pod peřinami je takové krásné teplo. Zamžourá do místnosti zastřené šerem a studený vzduch obšťastní vlhký povrch jejích očí. Skrze těžká černá nebesa k ní prosvítají první ranní paprsky.

Brrrr.

Raději zavrtá hlavu hlouběji do kapuce mikiny, stočí se pod peřinou řádně do klubíčka a přitáhne si ji až k obličeji. Rukou si zakryje a protře zmrzlý nos.

Ještě deset minut.

Přivře oči a oddychne si. Vždyť se nic nestane, když nikam nepůjde a zůstane celý den ve svých komnatách. Cítí jemný tlak v hlavě. Cítí, že je příliš vyčerpaná na to, aby vstala a šla ven. Ještě pár minut a dospí se do růžova. Nebo zaspí a vše bude vyřešeno. Až ji přijdou hledat, řekne, že se necítí dobře.

Rozbuší se jí srdce.

Se vzdechem se přetočí na druhý bok. Mezi přikrývky se vplazí trochu ledového vzduchu. S nesouhlasným zamručením se zase více zavrtá do duchen. Srdce jí buší, oči se nechtějí otevřít. Neviditelná mocná síla ji drží přikovanou k pelesti. Ve spáncích tepe krev. Zhluboka dýchá a snaží se uklidnit.

Ještě zbývají tak tři minuty. Nebo dvě? Nezaspala? Silou stiskne víčka více k sobě, snaží se oči zatlačit hlouběji do důlků, snaží se ještě na chvíli usnout.

CRRRRRRR!!!!!!!

Těsně u hlavy se jí rozřinčí řezavé zvonění nataženého budíku, až nadskočí. Má pocit, že právě prodělala infarkt. Srdce bolestivě narazí do hrudního koše a po těle se jí lehce rozlije pot. Rychle hrábne rukou po otravném přístroji, aby jej utišila. Podaří se jí ho shodit na zem. Zachrastí, jak dopadne na kamennou podlahu.

A drnčí a drnčí. Otravně vibruje na zemi. Ten zvuk ji bodá do spánků, do uší, do nervů. Neviditelné jehlice si razí cestu její hlavou.

"Do kelu!" uleví si, když téměř sletí z postele, jak se ten ďáblův nástroj snaží zoufale utišit. Konečně se jí to podaří.

S úlevou se na posteli převalí na záda. V chladné místnosti ji opět nepříjemně zastudí špička nosu.

Povzdechne si. Vstane z postele a podpálí oheň v krbu. Pomalu přejde k velkému zrcadlu a dívá se na svůj odraz. Dívá se na svou pomačkanou, rozespalou tvář. Dívá se na lehce zčervenalé, nevyspalé oči. Rukou si hrábne do vlasů. Prohlédne pleť. Vycení zuby.

A raději to jde všechno utopit do sprchy.

Tímhle tempem přijde pozdě.



Stojí před zrcadlem a líčí si oči. Nanáší důkladnou vrstvu světlých stínů. Odkládá je a bere do ruky řasenku. Přejede dlouhé černé štětiny jednoho oka, poté se přesune k druhému. Poulí bulvy na svůj odraz. Mrkne a jemně malíčkem setře černou ťupku pod spodní řadou řas, jež se obtiskla do kůže.

Ještě jednou se prohlédne v zrcadle.

Stojí tu jiná žena.

Sprcha smyla celé vrstvy myšlenek a pocitů. I tupý tlak ve spáncích povolil. Šaty a líčení zakryly zbytek. Připne si malé, černé náušnice a přes hlavu si přetáhne těžký náhrdelník z tmavě rudých a fialových kamenů. Sklouzne rukou po hebkém materiálu přiléhavého černého trička. Vykročí ke dveřím a pod bordovou sukni ke kolenům si nazuje lesklé černé kozačky. Přes ramena přehodí černý svetřík. Hůlkou přivolá několik učebnic a vyrazí.



"Emmo, dnes večer v šest hodin se, prosím, dostavte do profesorské společenské místnosti. Budeme mít zasedaní s členy správní rady Bradavic. Ráda bych vás představila."

"Ano, Minervo, uvidíme se tedy tam," pozdraví starší kolegyni po obědě a rozejde se směrem k učebně Obrany proti černé magii.

Prochází kamennými chodbami hradu. Jde sebejistě středem koridoru mezi štěbetajícími studenty. Sem tam odpoví na pozdrav "Dobré odpoledne, paní profesorko," jemným kývnutím hlavy, či přitakáním: "Dobré."

Žáci z ní mají respekt. Profesorka McGonagallová se na začátku školního roku příliš nemýlila, ale úplnou pravdu také neměla. Studenti ji skutečně milují. Od první hodiny jí jsou bezmezně fascinovaní. Chlapci ji zasněně pozorují, zatímco prochází uličkami mezi lavicemi a dívky se každý den těší, jaké nové kousky mudlovské módy jim jejich profesorka předvede. Obléká se střídmě, elegantně, ale velmi, velmi zajímavě. Ovšem všichni si od ní drží odstup. Jejich profesorka je velmi milá, ochotná i přívětivá, ale také spravedlivá a pěkně přísná. Strhává body a napařuje tresty bez milosti a bez ohledu na kolej, která jí přijde pod ruku. Nikdo si při jejích hodinách nedovolí ani pípnout. Někdo by si ji mohl splést s profesorkou McGonnagallovou za mlada.

Dojde k učebně právě v okamžiku, kdy se hradem začne rozléhat zvonění.

"Pane Malfoyi, už pomalu začínáme!" vhání studenta před sebou do třídy a zavírá dveře.

Rázně dojde ke katedře a k tabuli. Než se otočí k žactvu, odloží si přinesené knížky. Pohledem sjede opozdilce, kteří se teprve usazují do lavic a chramostí v brašnách, jak vytahují knihy.

"Všichni si otevřete učebnice na straně sto dvacet osm," počká, až si nalistují požadovanou kapitolu a pokračuje: "Dnes budeme probírat obranná kouzla v souboji s černou magií."

Třídou se prožene lehký šum.

"Prvních deset minut dnešní hodiny," pokračuje," máte na přečtení nové kapitoly a memorizování zaklínadel, která budete v druhé části výuky potřebovat. Dejte se do práce."

Usadí se na okraj katedry a pozoruje třídu. Přemýšlí při tom, jak ji baví trávit čas s mládeží právě v jejich věku. Sem tam ji přepadne trocha nostalgie. Je zajímavé pozorovat, jak se učí kouzla, se kterými sama před nedávným časem zápolila.

Před nedávným časem? Je to již téměř deset let. Někdy jí to tak nepřijde. Někdy by se nejraději usadila do lavic mezi ně a oblékla si školní hábit. Chtěla by otevřít pořádně tlustou bichli plnou vzrušujících tajemství a zabořit do ní nos až po ofinu. V mudlovských školách nikdy úplně nezapadla. Vrstevníci pro ni byli jako z jiného světa, připadala si povznesená nad běžnými útrapami mudlovského adolescenta.

Zvedne se z katedry a několikrát projde třídou. Většina studentů již poměrně krátkou kapitolu přelouskala. Není dlouhá a instrukce jsou poměrně jasné. Přejde zpět ke katedře, postaví se čelem k lavicím a mávne hůlkou.

Ze stolu se zvedne křída a za jejími zády počne psát na tabuli zaklínadla:

Locomotor Mortis, Herbifors, Furnunculus

"Znáte tato kouzla?" zeptá se jich.

Většina souhlasně kývne. Nevědí, kam přesně se tato hodina bude ubírat.

"Dobře, tak si teď, prosím, ukliďte veškeré pomůcky do brašen a odlevitujte je ke stěnám učebny," nařídí jim.

Učebnou se rozhostí rušný šum a strkání, jak všichni přesouvají své věci.

"Ustupte," nařídí jim pak. "Wingardium Leviosa!" pokračuje s pažemi napřaženými do vzduchu.

Všechny stoly a židle se na povel zvednou. Pod dohledem profesorčiny hůlky se počnou vznášet směrem ke stěnám místnosti a spořádaně se skládají na sebe.

Poté Emma přejde doprostřed místnosti a rozhlédne se.

"Takže začneme tak, že si půlka z vás stoupne tady vedle mě do řady," pobídne je.

Skupina studentů se tedy oddělí od zbytku a přesune se k ní.

"Ano, takhle, pane Pottere, všichni čelem k tamté stěně," máchne rukou před sebe.

"A teď zbytek," otočí se, "pojďte ke mně a stoupněte si také všichni do řady, ale zády ke svým spolužákům."

"A nebojte se, teď vás ještě nečeká kouzelnický souboj. Zatím jen budeme cvičit. Stojíte k sobě zády pouze z úsporných důvodů, máme tu málo místa," domluví a projde podél obou stěn, na něž se její svěřenci zatím jen nechápavě dívají. Hůlkou za sebou tvoří světle modrou, průsvitnou látku. Vznáší se podél celé stěny a k ní přiraženého vybavení.

"Tohle je jednoduchý absorpční štít, který pohltí jakákoli vaše kouzla. Potřebujeme cvičit, ale nemůžeme zbořit celý hrad. Takhle by to mělo být v pořádku." Odmlčí se a rozhlédne se po svých studentech. "Teď. Kdo mi poví, jaká obranná kouzla jste již brali v minulých ročnících?"

Chvíli je ticho a pak do vzduchu neomylně vystřelí dívčí ruka.

"Ano, slečno Grangerová?"

"Například 'Protego'," odpoví jí Hermiona.

"Předpokládám, že to vám nebude dělat problémy. Do toho. Otočte se ke štítu na vaší stěně a předveďte mi, co umíte," pobídne je. Ještě dodá: "Nemusíte se bát, kouzlo se neodrazí, bariéra ho pouze pohltí."

Mládežníci se nenechají k akci dlouho přemlouvat. Třídou se postupně ozve několikeré "Protego!" a první kouzla počnou svištět do modrých hlubin praktických štítů.

Profesorka několikrát projde mezi řadou studentů. U některých jen spokojeně pokývá hlavou, některým jemně hůlkou pozvedne paži, aby ji lépe nasměrovali.

"Výborně. Nyní vyzkoušíme 'Fumos'. Měli byste s ním být všichni obeznámeni. Rozestupte se tedy o trošku více a na chvíli se všichni otočte na mě."

Stoupne si mezi studenty a jednu ze stěn pokrytých absorpčním kouzlem.

"Chtěla bych, abyste se pokusili vykouzlit něco podobného," řekne jejich směrem.

Trošku se zhoupne v kolenech a pronese rázné: "Fumos!"

Z její napřažené hůlky počne vycházet hustý proud kouře. Zatočí se na jedné noze, aby kolem sebe obkroužila spirálu, a poté špičkou hůlky švihne směrem do bariéry. Kouř na pár vteřin zahalí celou její postavu. Pak z něj vykročí.

"Pokud toto kouzlo použijete, jak se běžně vyučuje, dosáhnete sice relativně silného disperzního efektu, ale kouř nebude příliš hustý a bude se rychle rozplývat," začne vysvětlovat. "Tímto způsobem můžete naopak řídit jeho směr, konzistenci, umístění. Jedná se o velmi praktickou alternativu."

Slečna Grangerová se počne hlásit.

"Ano?" vyzve ji učitelka.

"Zajímalo by mě, jestli by se případně toto kouzlo dalo využít i jako bojové. Například na zmatení protivníka," položí studentka dotaz.

"Velmi dobrá otázka, slečno. Dívejte se."

"Fumos maxima!" rozlehne se učebnou, jak lektorka švihne hůlkou. Ozve se rána a obrovský oblak černého kouře se oddělí od jejího kouzelného dřívka a vletí do pulzující pasti na stěně.

Třída překvapeně vydechne.

"Zodpověděla tato ukázka dostatečně vaši otázku, slečno Grangerová?" kouzelnice se na svou žačku usměje.

"Ano, děkuji, paní profesorko."

"Není zač. Pokračujme tedy. Jak jsem vám již říkala, 'Fumos', zatočit se a švihnout směrem do bariéry," uloží svým studentům.

Zbytek hodiny jim pak uběhne jako voda. K tajemným kouzlům z tabule se před zvoněním bohužel nedostanou.

"Příště začneme hodinu rovnou praktickou výukou, dnes jsme se nečekaně zdrželi. Přeji vám příjemný zbytek týdne," rozloučí se s nimi po hodině.

Počká, až se vzrušeně debatující třída vylidní a pak si před další hodinou odskočí do svých komnat.

Čekají ji teď prváci. To bude teprve jiná zábava.



Po skončení vyučování se vydá směrem k Velké síni. Těsně před poslední odbočkou k velké jídelně, zabočí do vedlejší uličky a dojde k profesorské společenské místnosti. Vezme za kliku a vstoupí dovnitř. Místnost je již plná lidí. Velkou část z nich tvoří její kolegové, některé tváře jsou pro ni ale nové.

"Tady jste, Emmo," hrne se k ní hned profesorka McGonagallová. "Musím vám dnes představit tolik lidí!" pokračuje zaujatě.

Emma se na ni vřele usměje a v duchu lituje, že raději hned po vyučování nezalezla k sobě do ložnice nebo se nenechala vyhodit do vzduchu tím zlotřilým pobertou z prvního ročníku, který do učebny přinesl plnou brašnu třaskavých lékořic.

"Zajisté," odpoví jí, "nemohu se dočkat."

Minerva ji hned odvede k hloučku kouzelníků v dlouhých pláštích postávajících v zadním rohu místnosti.

S potěšením se seznamuje s rodiči některých svých studentů. Po chvíli si překvapením si uvědomí, že otec onoho nezbedného lumpa z předchozí hodiny má místo uší úplně stejně trčící plachty jako jeho syn. Genetika je zajímavá věc. Co asi podědila po otci ona?

Dveře na druhém konci místnosti se opět otevřou a vejde vysoký muž v tmavém honosném kabátě s luxusní kožešinou. V prstech skrytých v tmavých rukavicích třímá hůl zakončenou masivní stříbrnou hlavicí ve formě hada. Dlouhé platinové vlasy z části zakryté elegantní čapkou mu splývají po ramenou.

Emma se otočí ke vchodu právě ve chvíli, kdy za sebou nově příchozí energicky přibouchne dveře a rozhlédne se po místnosti. Jemně zalape po dechu a s trhnutím se otočí zpět na Minervu.

"Není vám něco, slečno?" zeptá se jí profesorka s obavami.

"To je v pořádku, paní ředitelko, jen se mi lehce zamotala hlava," odpoví pobledlá dívka.

Tajemný muž mezi tím přejde k oknu a letmým pokynutím hlavy pozdraví svého přítele: "Severe."

"Lucie," kývne mu černovlasý profesor v odpověď. "Dáš si něco?" pokračuje pak.

"Jestli máš něco, co je hodno mých chuťových buněk, tak určitě," odpoví mu se rtem zkřiveným v odporu blonďatý muž.

Snape se jen ušklíbne a poodejde ke skleněnému servisu na alkohol.

Lucius se zatím rozhlíží po místnosti. Všechny tu zná. Samá lúza pod jeho úroveň. Už aby Draco s touhle školou skoncoval. Takhle je neustále vyžadována jeho přítomnost, aby náhodou někdo z profesorského sboru neopomněl, s kým má tu čest.

Musí si také nechat představit tu novou profesorku. Draco o ní píše celkem dobře, zdá se schopná, ale minulý týden si dovolila mu srazit nějaké body. Na to se ještě podívá. Mohlo by se jednat o nevhodný precedens.

Severus se vrací a v rukou třímá dvě sklenice s tekutinou zlatavé barvy, které se lákavě lesknou ve svitu žlutých svící. Jednu mu podá a přiťuknou si.

Chvíli jen tiše stojí a upíjí lahodný mok. Znuděně pozorují zbytek společnosti a pak Malfoy senior promluví: "Tak jsem se doslechl, že máte letos nějaké personální změny v oblasti Obrany proti černé magii. Jak překvapivé," sarkasticky pozvedne obočí.

"To jsi slyšel dobře," reaguje suše jeho společník.

Lucius od něj nečeká nic méně hodného jeho reputace. Dále se tedy nemluvného profesora nevyptává a významně se odmlčí.

"Mohu tě představit," řekne konečně odborník na lektvary, když dopijí, a natočí se směrem ke skupince v zadní části místnosti. Jeho kolegyně Miranda a Emma o něčem právě zaujatě diskutují s členy správní rady.

Lucius rázně kývne. Oba se tedy rozejdou k předmětu svého rozhovoru.

Emma počne lehce tuhnout, jak se dvojice mužů přibližuje k jejich shromáždění.

Severus dorazí jako první: "Minervo, dovolíte? Pana Malfoye tady již všichni znáte," řekne a na vteřinu se odmlčí, "tedy až na profesorku Ambageovou. Kolegyně, toto je jeden z členů správní rady a můj přítel Lucius Malfoy," pokyne rukou směrem ke svému doprovodu. "Lucie," pokračuje, "toto je naše nová kolegyně, profesorka Ambageová."

Blonďatý muž kývne na pozdrav a představí se: "Lucius Malfoy, je mi potěšením."

"Potěšení je na mé straně, Emma Ambageová," s jemným úsměvem mu podá ruku. Uvnitř těla jí buší srdce. Má strach, že jí tady přede všemi vypadne na zem.

Lucius si ji z blízka prohlíží, jak jí tiskne ruku. Má v sobě něco tak neskutečně povědomého. Jako by ji již někdy viděl. Pohlédne do modrých očí dívky před sebou, prohlíží si její ostré rysy. Přemýšlí, ke které čistokrevné rodině by mohla patřit.

Emma nervózně zamrká, když blonďatý muž drží její ruku o něco déle, než by bylo společensky vhodné.

Ten ji rychle pustí a paži si přitáhne těsně k tělu. Sevře svou vycházkovou hůl a dále si ji zkoumavě měří. Je velmi krásná a mladá. Kolik jí tak může být let? Stále přemýšlí nad svými známými a nad tím, kdo by mohl mít dceru, sestru, či sestřenici v jejím věku. Někde ji určitě viděl.

Profesorka Ambageová na něj také upírá zrak, a to neméně pátravě. "Váš syn, pane Malfoyi, je velmi nadaný mladík. Dnes jsem měla to potěšení vyučovat jeho ročník a mohu s klidným svědomím říci, že patří mezi mé nejlepší studenty."

Než jí stihne odpovědět, Minerva přeruší jejich rozhovor: "Pane Malfoyi, přidáte se dnes k nám? Pojďte, už začínáme!"

"Velmi rád, paní ředitelko," opětuje. Ještě dodá směrem k černovlasé profesorce: "Děkuji, jsem si Dracova nadání vědom."

Kývne mu v odpověď a přejdou k velkému oválnému stolu. Počne zdlouhavá a velmi nudná schůze, zabývající se povětšinou administrativními aspekty chodu Bradavické školy čar a kouzel. Po celou dobu jejího trvání se Emma nezbaví pocitu, že si ji bez ustání nenápadně prohlíží ocelově šedé oči. Polévá ji střídavě horko a chlad a několikrát sebou bezděčně cukne, když ji přepadne nutkání se zvednout a odejít odsud někam hodně daleko.

Možná by to měla udělat.


A/N: Opět potěší komentáře! :) Pravidelné aktualizace na mé FB stránce ZDE.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.