Toulavé boty: 2. Toulky hradem

20. listopadu 2015 v 18:09 | Capriolina |  Archiv povídek
Hvězdy si zářej jak kočičí voči,
chtěl bys mě doprovodit, musím tě varovat.
Je vážně legrační, jak svět se s tebou točí,
o mně se povídá, že snad umim čarovat.

Měla bych tě varovat, možná umim čarovat.
Měla bych tě varovat, možná umim čarovat.


Nebelvírskou místností se rozléhala hudba dunící z rádia. Všude po zemi, stolech i křeslech se váleli podnapilí studenti a spousta prázdných a poloprázdných lahví. Všichni se dobře bavili a smáli se. Když se z reproduktorů rozezněla jedna zvláště populární píseň, společnost svorně zavýskla a dala se do tancování.

"Holky! Udělejte nám tady některá striptýz! Nebo všecky najednou!" řval z plných plic kdosi z mladších studentů. Holky se mu jen vysmály, že ať si ho udělá nejdřív sám, a pak o tom možná budou uvažovat.

"Tak jo! Já první, ale pak si můžu vybrat, koho chci," oči se mu leskly alkoholem, zatímco vrávoravě šplhal na stůl. Tancovat skoro neuměl, ale svršky odhazoval s notnou vervou. Studenti se nahrnuli kolem stolu, aby dobře viděli a smáli se mu. Když si začal košili protahovat tam a zpátky mezi nohama, vyvolal salvu hurónského veselí.

Hermiona se v krátké džínové sukni a černém topu jen tak pro sebe usmívala a říkala si, že za pár let z tohohle kluka možná bude docela kus. Hezký je, tělo mu zmužní a pohyby má už teď zajímavé. Trochu tréninku a bude z něj i dobrý milenec. Před očima se jí nechtěně mihnul obraz Draca Malfoye v rozhalené košili, jak se líbá s nějakou šesťačkou na chodbě. Den před tím na něj náhodou narazila, ale naštěstí ji neviděl. Tělo měl dobré, to musela Hermiona uznat a docela by to s ním i chtěla zkusit. Asi bude v posteli opravdu za něco stát.

To už se na stůl začala s ochotnou pomocí kluků drápat jakási vyvinutá blondýnka, nejspíš z ročníku onoho striptéra. Hermiona ji chvíli zálibně pozorovala, vždycky se ráda podívala na pěknou holku, a pak si řekla, že tohle nemá smysl. Popadla nejbližší plnou flašku, kterou uviděla, a vytratila se z nebelvírské věže.

Chvíli se toulala prázdnými chodbami hradu a sem tam si přihnula z lahve. Zjistila, že v té rychlosti vzala svůj oblíbený rum, ale stejně raději nepila moc rychle. Nechtěla se opít, jenom dostat do nálady. V tom tichu, kdy bylo slyšet jenom praskání ohně pochodní, přemýšlela o svých milencích. S kým půjde dnes? Harryho a Rona měla naposledy. Chtělo by to změnu. Třeba Neville. Baví ji to s ním, i když moc nevydrží.

S podobnými myšlenkami došla až ke sklepení. Z hlubin hradu se ozýval podobný hluk, jako z jejich věže. Zmijozelští měli evidentně stejný nápad a uspořádali pořádnou party. Vlezla si do výklenku ve stěně a jen tak nechala plynout myšlenky, kam se jim zamanulo. Samozřejmě občas nezapomněla na nezbytný lok hnědé tekutiny. Po chvíli ale začala mít nepříjemný pocit, že ji někdo sleduje. A už hezkou chvilku. Rozhlédla se kolem, ale nikoho neviděla. Že by kluci pod neviditelným pláštěm? Blbost, ti by ji nesledovali, ti by si přisedli. Zvláště když byla ve hře flaška špatného rumu. Přepadla ji nervozita a tak se zvedla ze svého místa a vydala se do vstupní síně. Věděla, že se brána na noc zavírá, ale přesto to chtěla zkusit.

"Alohomora," zašeptala a namířila svou hůlku na dveře. K jejímu překvapení se s cvaknutím pootevřely. Vyšla ven na čerstvý vzduch a chvíli se kochala pohledem na zářící hvězdy.

"Kdopak se to tady toulá?" zasyčelo jí z ničeho nic za hlavou. Lekla se, nadskočila a upustila láhev na zem. Sklo zařinčelo a rozletělo se všemi směry. Rum se rozlil všude okolo. "A ještě tady chlastá," rozesmál se, "reparo!"

"Malfoyi! Strašně jsi mě vyděsil," vynadala mu, zatímco jí podával láhev.

"Nemáš čisté svědomí," posmíval se jí s ledovým klidem.

"Sledoval jsi mě už od sklepení! Nevěděla jsem, kdo za mnou jde," vzpurně nakrčila obočí.

"Čekala jsi nějakého násilníka a únosce panen?" pokračoval.

"Toho bych se bát nemusela," ušklíbla se a sešla schody od vstupní brány. Zamířila na trávník a k jezeru.

"No, když myslíš," odpověděl jí s pokrčením ramen.

Nějak lehce rezignoval. Hermiona se na něj podívala pozorněji a všimla si, že byl trochu zrůžovělý a nešel úplně jistě. Když se na ni otočil, leskly se mu skelné oči.

"Chlapeček pil?" zeptala se ho rádoby mateřsky. Buď nebyl na alkohol zvyklý, nebo toho musel do sebe dostat docela dost. Dobře se ovládal, šel rovně, ale bylo vidět, že nebyl úplně ve formě.

"Nijak extra," hájil se. Aby jí to i dokázal, vytrhnul jí flašku rumu z ruky a notně si lokl.

Trochu s pochybami ho pozorovala. Když dopil, lahev jí s vyzývavým pohledem podal napřaženou rukou. Zvláštní, jak se najednou téměř snesli.

"Měla bych tě varovat, tohle je moje oblíbené pití a mívám po něm kdejaké podivné nápady." Významně na něj upřela oříškové oči.

"To by mě tedy moc zajímalo jaké," stál proti ní a vyzývavě se jí díval do očí.

Hermiona mu pohled zkoumavě opětovala a zvažovala, jak moc vážně to asi myslel. Lehce vítězně se usmála a uhnula pohledem, aby se zase napila. Dala by ruku do ohně, že mu v té jeho pěkné, blonďaté hlavince běhalo něco hodně podobného. Něco hodně, hodně vzrušujícího.


A/N: Další kapitoly budou po dopsání Potlačených myšlenek. Komentáře potěší! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nicole Nicole | 29. listopadu 2015 v 23:03 | Reagovat

Už se na další nemůžu dočkat ! :3

2 capriolina capriolina | 2. prosince 2015 v 14:46 | Reagovat

[1]: Děkuji. :)

3 Kikush Kikush | 22. března 2016 v 20:59 | Reagovat

prosim dalsi..:) super povidka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.