Faleš: 5. Čistokrevná podívaná

30. října 2015 v 14:49 | Capriolina |  Archiv povídek
Jedná se o překlad povídky Falsity (autor Just A Penniless Writer, zdroj https://www.fanfiction.net/s/2273802/1/Falsity).

Tato žena se do malé místnosti, v níž se nacházela, vskutku moc nehodila. Potah židle vypadal v kontrastu s její sametovou róbou přímo nechutně a pestré péro na klobouku dodávalo béžovým zdím depresivní nádech.

"Madam Percival," počal bystrozor.

"Prosím," přerušila ho až příliš medově, "říkejte mi Petty."

Popadlo ho nutkání se ošít. Raději ten instinkt potlačil a doufal, že to celé bude mít rychle za sebou. Vůbec mu nebylo jasné, proč ministerstvo trvalo na vyslýchání stále dalších a dalších svědků.


"Petty," začal znovu. Byl potěšen, že jeho hlas si zachoval nudnou úřední kvalitu. "Jaké jsou vaše spekulace ohledně skandálu Malfoy-Grangerová?"

"Oh, já bych se nikdy neodvážila spekulovat! To by bylo naprosto… barbarské," odvětila mu předstírajíc, že ji urazil. "Ovšem mohu vám říci, co jsem viděla," pokračovala pak sametově. Ve tváři měla zvláště povýšený výraz.

"To byste byla laskavá, prosím," vybídl ji bystrozor. Doufal, že mu tato záležitost nezabere příliš času. Když už musí vést pohovory týkající se tohoto případu, proč by nemohl alespoň vyslýchat jednoho z Malfoyů?

***

Magnifique bylo stejně jako Malfoy Manor vybaveno luxusními tapisériemi a dekadentním nábytkem. Muselo se jednat o nejčistokrevnější místo, které kdy viděla. Každý, koho potkala, si ji prohlédl s tak neuvěřitelnou troufalostí a arogancí, že se jí až chtělo křičet frustrací.

"Buďte trpělivá, má drahá, jsou na vás jen zvědaví. Nechte je, je to vše součástí našeho plánu," zašeptal jí Lucius do ucha. Lechtivý pocit a teplo sálající s jeho paže jí na tváři vykouzlili zasněný úsměv, který pro ni nebyl obvyklý.

"Samozřejmě," zamumlala v odpověď.

Byli uvedeni do zadní části restaurace do privátního salónku, jenž se již plnil hosty.

"Lucie! Jak báječné tě opět vidět!" zvolal pan Alias Barnum, hostitel této malé sešlosti. Hermioně se zdál jako poměrně žoviální muž, ale když se to tak vezme, byla ve stavu, kdy očekávala i neočekávatelné.

"Alie, potěšení je zcela na mé straně," odpověděl mu Lucius se sebevědomým, samolibým úsměvem. "Dovol mi, abych ti představil mou drahou slečnu Helen Wrightovou."

Pan Barnum otočil své jiskřící oči na Helen a, zatím co ji zdravil polibkem na ruku, se rozzářil. Bylo to ovšem jiné, než když hřeb její ručky obšťastňoval Lucius. Trochu jí vadilo, že vlastně preferuje mít po svém boku právě tohoto ďábelského blonďáka. Její žebříček hodnot potřeboval zcela nepochybně důkladně přeorganizovat.

"Těší mě, slečno Wrightová," řekl pan Barnum sametově. "Dovolte mi, prosím, abych vás představil svým ostatním hostům."

Prohnali ji kolem dokola celého salónku tak rychle, že měla potíže si zapamatovat jména všech těch lidí, co potkala. Naštěstí měla otravně dobrou paměť, takže to nějak zvládla. Madam Barnumová byla žena s obličejem bez výrazu a vypadala jako polomrtvá. Pan Follicle plešatěl a potil se. Dr. Percival byl přísný a odsuzující. Madam Percivalová byla povýšená. Monsieur Blanc se zdál být Helen poměrně unešen.

"Jacque, musím si svou drahou Helen vzít zpět," přerušil naštěstí Lucius jejich konverzaci, když s ní Monsieur Blanc začal nepokrytě flirtovat.

"Děkuji," zašeptala mu po pravdě poté, co ji zachránil z vilných francouzských spárů. Lucius se pokusil potlačit chvění způsobené bezděčným pohybem jejích rtů na jeho uchu. Skutečně to bylo nehorázně dlouho, co o jeho osobu nějaká žena projevila podobný zájem. Postarší čistokrevné dámy byly až příliš chladné, aby je vůbec kdy napadlo udělat něco podobného jako přiblížit se k němu na tak malou vzdálenost. Děkoval za to Merlinovi.

"Bylo mi potěšením, má drahá," zamumlal zpět. Zaujal svůj obvyklý sebevědomý postoj a po tváři se mu rozlil tak známý povýšený úsměv. Ruku měl bezpečně položenou na jejím pase. "Posadíme se?" vybídl ji.

Bylo to skvěle načasované. Jasný zvuk zvonu ohlásil počátek večeře a malá skupinka tedy zaujala svá místa. Hermiona se samolibě usmála, když pro ni Lucius popotáhl židli, aby se mohla usadit, v domnění, že je čistokrevná. Chtělo se jí nad tímto důkazem hloubky jeho klamu chechtat. Byla si jistá, že má ohledně její identity a minulosti podezření a o to bylo zábavnější, že ještě nepočal pochybovat i o její krevní linii. Bylo to jednoduše proto, že nevěřil, že by někdo s mudlovskou krví mohl zvládnout podobný kousek? Byly jeho předsudky tak silné, že prostě popíraly jakoukoli možnost, že by někdo, koho oceňuje, mohl mít nečistou krev?

Jednalo se o zajímavou teorii.

"Lucie, drahoušku, doslechla jsem se, že si tvoje Narcisa užívá pobyt v Toskánsku," pronesla Madam Percivalová s přihlouplým úsměvem ala Pansy. Lucius se jen povýšeně usmál a vzal do ruky Hermioninu dlaň na stole. Jasné znamení všem, kteří se dívali.

"Ano, Petty, jsem si velmi dobře vědom toho, co, nebo spíše toho, kdo se stará mé exmanželce o zábavu v Toskánsku. Jsem jedině rád, že našla, co chce."

Byla to jednoduchá a zdvořilá odpověď, to je třeba zdůraznit. Ovšem něco nebylo tak úplně v pořádku na způsobu, jakým byla řečena. Lucius použil shovívavý tón a po tváři se mu rozlil benevolentní úšklebek.

"No tak, no tak, Petty, nemluvme o Luciově minulosti, když je přítomna jeho budoucnost," řekl Alias a uculil se Hermioniným směrem. "Pověz mi, můj chlapče, kde jsi potkal tuto drahou ženu?"

Hermiona se začervenala pod pohledem jiskřících očí hostitele a Lucia opět přepadla vzpomínka na staré setkání na Famfrpálovém mistrovství světa před návratem Temného pána. Zatímco ze sebe tuto utkvělou představu oklepával, odpověděl na položenou otázku přesně tak, jak zmínil ve svém dopise z předchozího týdne.

"Šlo zcela nepochybně o malý zázrak, tím jsem si jist. Každý den za něj děkuji," řekl s určitou mírou upřímnosti. "Byl jsem na návštěvě v jedné osadě, potřeboval jsem si vyzvednout pár velmi cenných zásob pro lektvary. Našel jsem malý trh, kde prodávali výtažek z orchidejí právě, když jí Helen kupovala lahvičku. Okomentovala čerstvost mystacidii a jednoduše jsme pak nemohli v konverzaci přestat."

Byla to perfektně vymyšlená historka: dostatečně detailní, aby se zdála pravdivá, ale také poměrně vágní, aby v nich probudila zvědavost. A hlavně o Helen nic neodhalovala. Zůstaly jim pouze spekulace nad tím, kdo byla a co v Africe dělala. Byli příliš zdvořilí, než aby se v tom více vrtali.

Lucius a Hermiona se na sebe jemně usmáli a dokončili tak celý výstup. Bylo to pro ně pro oba až příliš přirozené.

"Hmm," přerušil Alias jejich toužebné pohledy. "Je to již nějaký čas, Lucie, co jsi se k nám naposledy připojil."

"Ano, je to příliš dlouho… jsem jen rád, že jsem zpět. Moje drahá Helen dala mému životu nový smysl. Věřím, že s ní po boku bych se mohl dotknout hvězd."

Madam Percival se nad touto představou usmála s dívčím nadšením.

Hermiona byla poněkud šokovaná, že muž, kterého jako dítě považovala za ztělesnění ďábla, byl schopen tak nádherných, i když poněkud nevhodných, slov.

Lucius byl spokojen, že mohl něco podobného pronést, aniž by lhal. Nakonec měl pro sebe a pro Helen uspřádané velké plány.

Poté dorazil první chod a konverzace se na chvíli zastavila. Teprve, když byli všichni obslouženi, diskuse opět počala. Ovšem nyní byla její témata o něco lehčí a Hermiona tak mohla pohodlně zapadnout do své role. Byli k ní dostatečně milí, ale i tak přemýšlela, jak rychle by se k ní asi otočili zády, kdyby se dozvěděli o jejím pravém původu.

"Musím říct, Lucie," počal Dr. Percival krátkým a plochým hlasem, "že jsi se změnil."

Bylo těžké říci, zda byla tato věta míněna jako kompliment nebo urážka, a tak na ni Lucius odpověděl více než obezřetně.

"Azkaban může mít na člověka podobný účinek."

"Oh, o tom nepochybuji," uculila se Petty. "Věřím, že manžel měl svou otázkou na mysli, že jsi více uvolněný, Lucie, drahoušku. Za to vděčíme mladé slečně Helen?"

Lucius se zcela upřímně zazubil. Nemohlo to jít lépe. Bylo téměř mrhání jeho talentem, když mohl na tolik otázek odpovědět bez lhaní. Pohlédl na komplice vedle sebe a zjistil, že se Helen zdrženlivě usmívá do své sklenice s vínem a snaží se zakrýt růžový nádech zdobící její tváře. Sečteno, podtrženo perfektní reakce.

"Domnívám se, že máš pravdu, Petty. Helen… rozšířila moje obzory. Díky ní jsem si uvědomil, že obávat se nevyhnutelného je nesmyslné a zbytečné."

Žena se jasně usmála, ale Dr. Percival se na židli ještě více našponoval a vyslal směrem ke klidnému aristokratovi významný pohled.

"Zajisté jsi se nezměnil až příliš. Nezískal jsi nějaké nepěkné sympatie, nebo snad ano?"

Je třeba vypíchnout, že Hermiona držela svůj vztek na uzdě s vypětím neuvěřitelného množství sil. Nakonec tohle se dalo od přátel rodiny Malfoyů čekat.

"Skutečně, Ignacie, takové hloupé obvinění. Až se Malfoy stane krvezrádcem, nebudeš se muset ptát."

"Promiň, Lucie," pan Barnum se do toho vložil pletichářským šepotem. Stočil konverzaci směrem, jenž mu více vyhovoval: "Madam Narcissa si prý velmi užívá svůj pobyt v Toskánsku…"

"Ano, Alie, to jsme slyšeli," přerušila hostitele Petty.

"Slyšeli jste ale o jejím pánském společníkovi?" pokračoval muž vytrvale se zvláštní jiskrou v oku.

"Ovšem že ano. Řádný čistokrevný muž."

"Zástěrka. Můj bratranec byl na návštěvě v mudlovské vesnici nedaleko sídla a viděl Narcissu ve společnosti mudlovského gentlemana."

"Tvůj bratranec se musí mýlit!" zakvílela Petty nad tím skandálem. "Narcissa by nikdy nic podobného neudělala!"

"Právě naopak, Madam. Při nejméně šesti příležitostech je můj bratranec spolu viděl. Domnívám se, že dokonce zaslechl něco o tom, že Narcissa navštívila vilu tohoto pána."

"Nemožné! Jednoduše nemožné!" prohlásila Petty pevně. "Vždy nenáviděla mudly. Nikdy by se k něčemu podobně podřadnému nesnížila."

"Tvůj názor, Lucie?" zajímal se Alias s vědoucným ušklebkem.

Lucius byl v průběhu diskuse o poměru své bývalé ženy potichu. Nakonec, bylo to jen těžko relevantní.

Namísto toho studoval Heleniny reakce na tato obvinění. Přestože zvládala pozoruhodně dobře téma týkající se jeho exmanželky, zaznamenal nepřehlédnutelné cuknutí, když Petty urazila mudly. Z části se mu zvedal žaludek nad představou, že by mohl být spojován s někým, kdo s mudly sympatizuje. Také věděl, že pokračování jeho plánu závisí na její spokojenosti. Později bude mít spoustu času ji přesvědčit o svém názoru na věc. Rozhodl se tak toto nepříhodné přesvědčení prozatím nechat být. Evidentně strávila příliš mnoho času v izolaci od slušné společnosti. Vše bylo jen otázkou jemných úprav.

Mimo to, vzhledem k záležitostem týkajícím se Ministerstva, bylo lepší se na veřejnosti držet při zemi. I lehce vehementní odpověď by ho mohla učinit ještě větším vyhnancem v obnovující se společnosti.

"Domnívám se…," počal pomalu a vypočítavě, zatímco přemýšlel, jak ambivalentní by jeho odpověď měla být, aby ji přijali všichni přítomní, "že Narcissa již není mojí záležitostí. Ovšem řeknu k tomu, že Narcissa není ani tak proti mudlům, jako je proti těm s odlišným společenským postavením. Pokud je zapletená s mudlou, tak musí jít o někoho velmi zámožného."

Zdálo se, že tato odpověď všechny uklidnila a Lucius se tak pohodlně uvelebil na svém místě a se spokojeným úsměvem sevřel Heleninu ruku.

Téma se poté v průběhu stolování několikrát změnilo a Hermiona byla současně pobavená i znechucená arogancí toho všeho. Naprosto banální konverzace učinila její roli neuvěřitelně lehkou. Udělala skutečně jen pár chyb a byla si jistá, že je Lucius jednoduše přičítal tomu, že je mimo formu. Její názory, když o ně byla požádána, ani nemohly být šokující, jelikož to téma nedovolovalo. Dokonce se jí podařilo do rozhovoru zaplést pár dobře formulovaných komentářů o nepodstatnosti barvy oděvu pro politický postoj, které zanechaly na tváři nic netušící Petty nejistý výraz.

Ovšem úsměv na její tváři, který se, než došlo na podávání dezertu, stal skutečně upřímným, se náhle zkřivil v něco, co dle Luciova názoru znamenalo jistou pohromu pro některého z účastníků sešlosti, pokud možno ne pro něho. Tento rozlícený, kalkulující a zcela falešný úsměv znal až moc dobře. I muž jeho postavení a moci, se bál spravedlivého hněvu ženy.

"…když skončil s žehlením svých uší, dokončil přípravu soufflé s tím správným likérem. Domácí skřítkové jsou taková obtíž."

Všichni muži v místnosti již zaznamenali vzrůstající hněv jedné konkrétní přítomné. Pravděpodobně proto, že jejich dlouhá manželství vyžadovala, aby tento výraz znali velmi dobře. Ovšem Petty, které příslušelo to teprve zjistit, byla spokojená, že jsou všichni stejného názoru, dokud Hermiona nepromluvila.

"Madam, když jsou pro vás domácí skřítkové taková obtíž, proč je tedy neosvobodíte?"

Nikdo kromě Petty se nad tímto absurdním návrhem neodvážil propuknout ve smích.

"Ale proč bych to dělala?" zeptala se žena s naprostou upřímností mezi holčičím hihotáním.

"Možná že kdybyste se k nim lépe chovala, také by vám lépe sloužili," pokračovala Hermiona beze strachu.

"Slouží bez ohledu na to, jak je s nimi zacházeno. Mám vyzkoušené, že pár trestů jim pomáhá si pamatovat, kde je jejich místo," poučila ji Petty blahosklonným tónem.

"Trestání je může donutit ke zradě."

"Domácí skřítkové se zrady nedopouští! To se jednoduše neděje."

"Předpokládám, že o tom něco víte?"

"Samozřejmě. Nikdy jsem neslyšela o tom, že by se nějaký domácí skřítek postavil svému pánovi. Jednoduše to ani není možné."

"Pak jste tedy evidentně špatně informovaná. Já znám domácího skřítka, který riskoval jistou smrt, když zradil svého pána, aby zachránil někoho, koho hluboce respektoval. Další domácí skřítek se také obrátil proti muži, kterému sloužil. Skončilo to smrtí jeho pána."

"Ale to jsou extrémní případy. Takové věci se v řádné společnosti nestávají."

"Oh, to je možné. Ale i tak, bych nepochybovala, že najdou způsoby, jak vás za neustále zneužívání potrestat. Povězte mi, jak vám poslední dobou chutná váš čaj?"

U stolu nastalo ohromené ticho. Všechny páry očí byly upřeně zakotveny na ledově vzteklé Hermioně. Lucius po pravdě nikdy nepředpokládal, že by se jeho společnice mohla takto rozlítit. Bylo ovšem příliš zábavné sledovat, jak jednoduše zvládla dominovat celé konverzaci. Tato mladá žena by byla skvělou političkou, kdyby se mu podařilo ji zbavit některých hloupých názorů.

Ovšem něco na celém tom jejím tyjátru ho zneklidňovalo. Její příklady byly až příliš povědomé. Dozajista nemohla mluvit o tom podvraťákovi Dobbym. Nakonec všichni, kdo o něm věděli, byli jen vybraní členové brumbálových přívrženců - Potter a jeho idiotští přátelé.

Jedna vzpomínka ho pošimrala s otravnou přesností, ale zapudil ji. Draco a jeho vyprávění o Potterovo kamarádce mudlovského původu se skřítkovským fetišem zde neměl místo a byl příšerně rozptylující.

I tak se ovšem tato dívka potřebovala naučit, jak vyjádřit svůj názor a zároveň nechat lidi na pochybách, jestli to myslela vážně, či ne. Jediná věc, která zachránila její reputaci a místo v jeho plánu byla Aliova benevolence. Ten se totiž rozhodl, že je tato situace až příliš humorná. Upřímný smích hostitele byl následován nesmělým pochechtáváním zbytku osazenstva. Helen se na Lucia téměř ani nepodívala a samolibě se uculila.

Nevěděl, jestli ho někdy něco tolik pobavilo. Tohle bylo snad lepší než mučení mudlů.

***

"Váš otec rozpoznal druhou indicii z nutných tří, protože jste mu řekl o tom, že se slečna Grangerová zajímala o sexualitu domácích skřítků?" otázal se bystrozor se zcela otevřeným znechucením.

"Je možné, že jsem si to trochu přibarvil."

"Rozumím."

Bystrozor a mladý Malfoy si vyměnili spekulativní pohledy.

"Neříkejte mi, že vy jste podobně směšné věci jako teenager nevykládal?" vyzval ho nakonec Draco.

Bystrozor si jen odkašlal a nenápadně si prohlížel špičky bot.


A/N: Pravidelné aktualizace na FB stránce ZDE!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mary Mary | 30. října 2015 v 17:55 | Reagovat

Skvělé!! A chtěla bych se zeptat jestli přidáš kapitolky i k dalším povídkám :-D

2 capriolina capriolina | 30. října 2015 v 20:39 | Reagovat

[1]: Pracuje se na tom. :-D K nitrobraně nejspíše tak do 5-6 dnů.

3 Mary Mary | 31. října 2015 v 12:39 | Reagovat

[2]: :-D  Už se těším!!

4 alca alca | 2. listopadu 2015 v 16:37 | Reagovat

Jsem moc ráda,že v téhle skvělé povídce pokračuješ. Díky za překlad a těším se na další díl :-)

5 capriolina capriolina | 2. listopadu 2015 v 21:41 | Reagovat

[4]: Děkuji za komentář. :)

6 :D :D | 5. listopadu 2015 v 20:46 | Reagovat

Ta povídka je super, máš dobrý vkus na výběr povídek k překladu, doufám, že brzy přidáš další díl :D

7 Adrien Adrien | 6. listopadu 2015 v 21:39 | Reagovat

Naprosto skvělý překlad. Výběr povídky byl téměř geniální, je to neotřelé, humorné, napínavé s literární úrovní (ještě jednou díky za skvělý překlad). Nemůžu se dočkat dalších kapitol. :-)

8 capriolina capriolina | 6. listopadu 2015 v 22:33 | Reagovat

Musím říci, že jsem skutečně moc ráda, že se Vám všem ta povídka tak líbí. :) Řadím ji mezi své oblíbené kousky HP ff, takže byla volba pro první překlad jasná. :) A pokud Vás baví její neotřelost, tak se máte v následujících kapitolách skutečně na co těšit. :-) Děkuji, děkuji, děkuji. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.