Faleš: 4. První známky života

6. dubna 2015 v 2:31 | Capriolina |  Archiv povídek
Jedná se o překlad čtvrté kapitoly povídky Falsity (autor Just A Penniless Writer, zdroj https://www.fanfiction.net/s/2273802/1/Falsity). Tato kapitola ještě neprošla betareadem.

"A to nás, slečno Grangerová, přivádí k počátku velmi… veřejné… hry, kterou jste se vy dva rozhodli po několik posledních měsíců hrát."

"Ano, to ano. V pátek po Luciových narozeninách proběhla má první mise v roli Helen Wright, jeho nového milostného zájmu. Jednalo se o večírek spojený s hostinou v poměrně pěkné restauraci v Příčné ulici. Akci organizoval pan Alias Barnum, obchodní známost mého manžela z minulosti."

"Šlo vše dle plánu?"

"Více méně."


***

Když v pátek po skončení vyučování doklopýtala do Komnaty nejvyšší potřeby, byla více než vyčerpaná. Domácí úkoly, vypracované i přes časový pres dle jejích běžných standardů, byly jen částí její břímě. Po večerech ji zaměstnával náročný trénink etikety s Madam Pincovou a každé ráno se budila velmi brzy, aby mohla nacvičovat, když zbytek školy ještě spal.

Jak nad těmi všemi pravidly, které se během týdne naučila, přemýšlela, nemohla si nevšimnout, jak strašně patriarchální celý systém je. Madam Pincová jí nemilosrdně a bez ustání připomínala, že názory žen do konverzace mužů nepatří. To bylo něco pro tuto střapatou dívku, která se nikdy jen tak nevzdávala. Pokračovala ve svém plánu, aby dokázala, že mudlovská krev za něco stojí. Kolem a kolem to ale dělala i proto, aby dokázala sílu žen.

Musela být silná. Její způsoby musely být perfektní, i kdyby její metoda nebyla. Nebude nesnesitelná, pouze rovnocenná.

A tohle všechno by bylo o tolik lehčí, kdyby nebyla tak šíleně unavená.

Když vybalila róbu, jež měla pro tento večer k dispozici, počal velmi pečlivý proces oblékání. Po zhruba půlhodince byla tak akorát připravená to vzdát a celou dohodu odvolat. Byla vyčerpaná, ztuhlá a nyní ještě ke všemu zaseknutá v šatech.

A přesně takto ji Draco našel.

"Ještě nejsi připravená! Můj otec tě očekává za půl hodiny!"

"Já vím, já vím! Ale s těmihle šaty to není zrovna jednoduché!"

Položil na zem přenášedlo, které měl připravené pro jejich pozdější přesun, přešel k ní a počal stahovat šaty dolů. Ty se téměř okamžitě začaly měnit z chuchvalce pěkné látky na překrásnou večerní róbu. Nerada říkala, že ji to ohromilo.

"Ale… jak?"

"Moje matka nevěřila domácím skřítkům s asistencí při oblékání některých šatů nevyčíslitelné hodnoty."

"Co se s tvou matkou stalo?"

"Moje matka je mrcha."

Hermiona nevěděla přesně, jak na tohle reagovat, a tak došla k závěru, že bude nejlepší mlčet.

"Ne, to není tak úplně fér," pokračoval Draco, zatímco zapínal dlouhou řadu knoflíků vedoucí dolů po celé délce jejích zad a ona se nepřítomně pustila do rukávů. "Není ani tak mrcha, jako je zvyklá na určité způsoby. Když se otec vrátil z Azkabanu, byl jiný a ona nebyla ochotná něčím podobným projít. Již předtím snášela velmi špatně utrácení tolika peněz na podporu Temného pána. Nezvládala ho a ani nechtěla."

"Ah…"

"Nedělal bych si o ní starosti. Její dopis a balíček z minulého týdne naznačovaly, že tráví čas ve své nové vile v kouzelném Toskánsku. Neměla bys na ni tedy narazit."

"Oh. To je dobře."

Jelikož již skončil s jejím oblékáním, otočil ji a začal ji kouzly měnit na Helen. Ovšem i po dokončení procesu něco evidentně nebylo v pořádku.

"Jsi unavená."

"Byla jsem zaneprázdněná."

"Nemůžeš jít na ten večírek a vypadat, že bys raději spala. Otec bude velmi zklamán."

"Já vím. Probudím se, až tam dorazíme."

Měře si ji s evidentní nedůvěrou, vytáhl z hábitu lahvičku a významně jí s ní zamával před obličejem. Zelená tekutina prakticky vyzařovala energii.

"Povzbuzující lektvar?" zeptala se šťastně a s neskrývanou úlevou.

"Vylepšený povzbuzující lektvar."

"Vylepšený?"

"Jeden mistr lektvarů, kterého znám, používá speciální recepturu pro snížení negativních vedlejších účinků."

"Profesor Snape ti ho dal?"

"Samozřejmě. Jsem jeho nejoblíbenější student."

Zatímco nesouhlasně funěla, prohlížela si nadějně skleněnou lahvičku.

"Je možné, že bych ti ho mohl dát…" pomalu převaloval slova v ústech Draco a v jejích očích se objevila ostražitost. "Za určitou cenu."

"Kolik?" zeptala se rozhodně. Jakkoli se jí to nechtělo přiznat, lektvar potřebovala, aby byla schopná dnešní večer přežít. Bylo to příliš lákavé.

"Pouho pouhé informace."

"Co chceš vědět?"

"Ten tanec, co jsi předvedla pro mého otce. Ten přídavek. Pověz mi, Grangerová, jak přesně se nebelvírská šprtka naučí takhle tancovat?"

Zarděla se a snažila se mu lektvar vytrhnout z ruky, ale dostal ho z jejího dosahu.

"Díky mojí matce," zamumlala tedy.

"Tvojí matce!"

"Letos v létě jsem se jí svěřila, že se poslední dobou necítím zrovna moc… jako holka. Vzhledem k tomu, že mými nejlepšími přáteli jsou kluci, je to celkem pochopitelné. Ale někdy se chci i já cítit žensky. Moje matka zrovna náhodou četla nějaký příšerný román o dálném východu. V té knize se hlavní představitelka naučila břišní tanec, aby svedla místního vládce. Stejně jsem se už nudila, protože jsem měla všechnu letní práci hotovou, knihy na tento ročník pročtené, tak jsem se o to začala zajímat. Dle všech informací se jednalo o poměrně obtížný tanec, takže jsem ho samozřejmě musela vyzkoušet. Jeho náročnost z toho udělala jen mnohem větší zábavu."

"Samozřejmě že si něco podobného myslíš."

Ignorujíc ho pokračovala.

"Poté, co skončila válka, jsme se s mamkou snažily společně trávit nějaký volný čas, než nastoupím do posledního ročníku. Jen tak mezi řečí jsem se zmínila, že jsem ten břišní tanec nacvičovala a dobře jsme se nad tím společně zasmály. Když jsem se vrátila do Bradavic, trénovala jsem jednou až dvakrát týdně. A na moje osmnácté narozeniny mě mamka překvapila, když mi darovala kompletní taneční soupravu."

"Tvoje… tvoje… matka ti koupila ten outfit?" vyprskl Draco.

"Ano."

"Drahý Merline, mudlové jsou skutečně barbaři."

"Byl to dárek k dovršení plnoletosti, ty jeden čistokrevný bastarde!"

"Samozřejmě," zamumlal nevěřícně.

Sotva se na něj zlostně podívala a obratně mu vytrhla lektvar z nehlídané dlaně. Než stihl protestovat, už odstranila zátku a dala se do pití. Téměř okamžitě ucítila, jak se jí do žil vlévá nový život. Byl ho pořádný proud.

"Jsi konečně hotová?"

Usmála se na jeho otrávený obličej.

"Jsem zcela připravená, pane Malfoyi."

S mrknutím popadla přenášedlo, pronesla slůvko aktivace (velmi vhodně zvolené "kurtizána") a nechala se z komnaty přepravit jen, aby se poměrně neohrabaně skácela do náruče svého současného zaměstnavatele.

Lucius, nyní vybaven důkladně připraveným plánem po více než roce naprosté absence jakéhokoli intrikaření, byl perfektně připraven beztrestně využít jakékoli příležitosti.

"Máte zpoždění, slečno Helen. Věřím, že mi tedy za toto zanedbání dlužíte kompenzaci."

Chtěla se na něj utrhnout, měla i připravený perfektní komentář a všechno. Ovšem, to by její kauze nepomohlo. Nakonec měla svůj plán.

"Přijměte mou nejhlubší omluvu, pane. Co mohu udělat, abych odčinila potíže, které jsem způsobila?"

Její tón byl k znechucení sladký a slova byla prakticky cezena přes semknuté zuby. On to však možná přikládal faktu, že jeho objetí bylo poněkud volné a dívka ještě neměla příležitost pořádně najít svá chodidla. A tak plynule sklouzávala dolů. Samozřejmě si byl této její vratké pozice velmi dobře vědom. Po pravdě se postaral o to, aby k ní došlo. Byl tedy více než ochoten si její prohlášení vyložit doslovně.

"Moje cena je tak malá, má drahá. Polibek je vše, co požaduji, abych zapomněl na vaše dočasně nevhodné chování."

Po všech těch probděných večerech a ránech, po celém týdnu studia, co přesně shledával nevhodným? Byla jeho jednoduchým komentářem nadmíru rozzuřena. Ovšem také jí bylo jasné, že ji pravděpodobně nepropustí ze svého sevření, dokud se nepodvolí jeho požadavkům. A nakonec bylo by tak hrozné mu dát polibek, pokud ji to zachrání před poníženým sklouznutím na zem?

S touto myšlenkou v hlavě použila jeho tmavě zelenou róbu, jíž se přidržovala, aby se přitáhla blíže k jeho sebejisté, ostře řezané tváři.

"Dobře," zamumlala. Natahovala se, aby mu vlepila naštvanou pusu. K jejímu úžasu se odtáhl.

"Ne, ne, ne, má drahá. Jako že to myslíte vážně."

Zhluboka se nadechla pro uklidnění a myslela na všechno to dobré, co určitě vzejde z dotáhnutí tohoto plánu až do konce. Naklonila se k němu tak dobře, jak jen ve své současné pozici mohla.

Líbání pro ni nebylo něčím neznámým. Pouze nebyla zvyklá líbat někoho, kdo by nebyl opilý nebo nedělal první nesmělý krok. A tak se stalo, že udělala první, co jí přišlo na mysl.

Lucius i přesto, že ji varoval, očekával, že provede jen to nejnutnější. Byl tak zcela nepřipravený na pořádně necudného francouzáka, jímž ho počastovala. Od jeho posledního kontaktu se ženou uběhlo již nějakých pár pátku, a tak si to plánoval pořádně užít. Když se tedy počala odtahovat, ukradl si ještě krátký polibek, ne více než otření rtů. Pak hbitě napravil její nestabilní pozici ve snaze jí znemožnit zaslechnout šťastný povzdech, jenž mu unikl. I tak si ho všimla, ovšem mylně si ho vyložila jako zvukový projev nadrženého muže toužícího po přídavku.

Možná si ho nevyložila zase až tak špatně.

Stále v bezpečí svých bludů si ani jeden nepovšiml, že druhý prožívá podobné přetrvávající příjemné pocity. Namísto toho si ona rovnala pomuchlané šaty a on si oprašoval pomyslný prach z rukávů.

Když se doupravili, natočil se k ní se zdviženou paží, aby je mohl přemístit. Ovšem než mohl cokoli říci, povšiml si něčeho, co předtím jeho zraku uniklo.

Její oči, Heleniny nádherné modré oči, měly krásně hnědý odstín.

"Co?" zeptala se ho obezřetně, zatímco nadále zíral na její obličej.

"Vaše oči… nebyly modré?"

Popadajíc dech se okamžitě otočila k zrcadlu s honosným zlatým rámem v chodbě. Zkontrolovala své změněné rysy a hned si všimla, že její oči, její původně začarované modré oči, skutečně změnily zpět barvu na povědomou hnědou.

Ten lektvar! Samozřejmě, že Povzbuzující lektvar měl účinky na Klamná zaklínadla. Měla jediné štěstí, že jeho upravená verze její přestrojení nezničila kompletně. Zatraceně, kdyby nebyla tak strašně unavená, určitě by na to pomyslela dříve.

Ale co mu říct? Při hledání vysvětlení se chytla stébla trávy a opět se k němu otočila čelem.

"Nelíbí se vám? Přál byste si, abych je přeměnila na modré?"

"Je tohle vaše přirozená barva? Je poměrně… vhodná. Ne, nechte je hnědé. Líbí se mi více."

Nebylo vhodné se červenat kvůli tak zvláštnímu komplimentu od tak ješitného muže. Nebo to možná bylo právě kvůli jeho ješitnosti, že v ní kompliment vyvolal podobnou reakci. Ať to bylo jakkoli, po líčkách se jí rozléval ruměnec, zatímco svírala jeho předloktí.

"Děkuji, ale měli bychom se už vydat na cestu," řekla jemně.

"Ano, to bychom měli," zamumlal jí tiše v odpověď. V duchu přemýšlel, proč mu její růžové tváře a hnědé oči najednou připomněly Hermionu Grangerovou na Světovém famfrpálovém turnaji před pár lety. Myšlenku zahnal jako náhodnou vzpomínku, přitáhl si ji blíže a nechal je zmizet směrem k jejich cíli.

***

"A to byla vaše první idície pro odhalení 'Kouzla nepoznatelnosti' a zjištění, že 'Helen Wrightová' byla ve skutečnosti Hermiona Grangerová?" zeptal se bystrozor kousavě.

"Ano," odpověděl Lucius tónem bohatě zabarveným jeho neskonalou znuděností.

"Ale nic zvláštního jste si o tom nemyslel?"

"Ovšem že ne. Bylo absurdní myslet na jinou ženu. Zvláště pak na nějakou, kterou jsem v té době neměl zrovna v oblibě, když jsem v náručí držel dokonalost samu."

Bystrozor pouze pozvedl obočí. Lucius se jen samolibě pousmál, jelikož byl názoru, že tato konkrétní grimasa byla v provedení muže před ním pouhým plýtváním energie. Skutečně, někteří lidé by si ji měli odpustit.

"Ten večírek, pane Malfoyi, byl na počest pana Alia Barnuma a konal se v privátním salónku v Magnifique na Příčné ulici?"

"Ano."

"A jak slečna Grangerová, jakožto slečna Wrightová, zvládla své uvedení do kouzelnické vysoké společnosti?"

"Vedla si přímo báječně… dokud nějaký pošetilec nezmínil ztrestání domácího skřítka."

"To bylo vaším druhým znamením?"

"Bylo to o tolik více než jen znamení. Od té chvíle s ní téměř nebylo k vydržení."


A/N: Komentáře potěší. :) Capriolina's Facebook.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 scully scully | 6. dubna 2015 v 16:26 | Reagovat

Moc děkuju za překlad další kapitolky :-)

2 capriolina capriolina | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 22:08 | Reagovat

A já děkuji za komentář. :)

3 Sonick Sonick | 18. dubna 2015 v 13:11 | Reagovat

Tohle je prostě skvělá povídka! :-) už se teším na pokračování!

4 Odetta Odetta | E-mail | 18. dubna 2015 v 17:04 | Reagovat

Taky se těším na pokračování! Paráda! ;-)  :-)

5 capriolina capriolina | E-mail | Web | 18. dubna 2015 v 17:16 | Reagovat

[3]: [4]: Supr, jsem ráda, že jsem zvolila dobrou povídku a že se nelíbí jen mně. :)

6 Sonick Sonick | 10. května 2015 v 12:08 | Reagovat

Jak to vypadá s pokračováním? :-) povídku jsem sice kdysi dávno přelouskala v originále, ale i tak se těším na další kapitolu O:-)

7 Levandule Levandule | 20. května 2015 v 12:51 | Reagovat

Bezva povídka. Výborný způsob vyprávění, hezký jazyk, uvěřitelné postavy. Určitě se na Tvůj blog ještě vrátím pro další kapitoly :-)

8 Angela Angela | 27. května 2015 v 15:10 | Reagovat

Hele.....funguje to tu ještě?? :-?

9 Nikinka Nikinka | Web | 6. července 2015 v 16:32 | Reagovat

Tohle je skvělá povídka! :) Líbí se mi nejen příběh, ale také tvůj překlad; jednou snad budu schopná alespoň z poloviny tak dobře překládat :-D rozhodně by to bylo fajn. Každopádně, doufám, že se brzy dočkáme i pokračování. :)

10 capriolina capriolina | 30. října 2015 v 14:58 | Reagovat

[6]:[7]:[8]:[9]: Pokračování dorazilo, omlouvám se za odmlku. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.