Potlačené myšlenky: 8. Důkladné vyšetřování

13. března 2015 v 7:31 | Capriolina |  Archiv povídek

Ginny v duchu horečně přemýšlela, co si jen vymyslet. Nejhorší na této situaci bylo, že v tuto chvíli jí už snad žádná výmluva nepomůže. Chovala se tak podivně, že ani Brumbál by nevymyslel, jak to celé nějak logicky a jednoduše vysvětlit. Bylo jí ovšem jasné, že profesor neblafuje. Jestli nepůjde s pravdou ven, tak si stejně všechno zjistí. Bůh ví, jestli by nebyl schopný ji nitrozpytu podrobit hned.

"To nebude nutné," hlesla po chvíli. Nervózně koukla na Snapea a jeho obočí pozvednuté ve velkém otazníku a pak raději zavrtala pohled do masivních kostek kamenné podlahy. Dlouhé prameny vlasů se jí svezly do obličeje a částečně zakryly její rozpaky.

Nevěděla, kde začít, aby nezněla jako úplný blázen.


"Víte, pane profesore," jala se vysvětlovat, "já jsem asi poslední dobou nějaká vyčerpaná a asi si to na mě začíná vybírat daň. Od přírody jsem všetečná a v poslední době když něco nevím, nebo něčemu nerozumím, tak se nedokážu zastavit, dokud tomu nepřijdu na kloub," lezlo z ní jako z chlupaté deky.

"Nějak nechápu, jak toto souvisí s vaší nanejvýše kuriózní noční návštěvou mých komnat," reagoval Snape, když se odmlčela.

"Totiž ono to souvisí tak, že se ty již zmíněné symptomy počaly projevovat nejen při studiu. Prostě a jednoduše mě zaujala ta vaše vzpomínka, kterou jsem dnes večer letmo zahlédla."

***

Snape nechápal, o co jde. Připadalo mu, že slečna Weasleyová právě prodělala nervové zhroucení, a to více méně přímo před jeho očima. Možná na ni šel při té nitrobraně příliš zhurta? Vyčerpání je jedním z možných vedlejších účinků Legilimens. Zajímavé, minimálně by se mohl něco přiučit.

"Posaďte se, slečno," odporoučel ji do křesla a sám se usadil na pohovku. Poněkud udiveně na něj zírala, ale uposlechla. Pokračoval: "Poslední dobou se necítíte příliš dobře?"

"No, cítím se trošku unavená."

"Hm, hm. Od kdy vás tyto pocity únavy počaly přepadat?"

"Bude to pár týdnů."

"Možná od začátku naší výuky nitrobrany?"

"Ano, to by odpovídalo."

Byl něčemu na stopě. Třeba z toho bude zajímavý článek do nějakého odborného časopisu. Být publikován by se mu velice zamlouvalo.

Dále se tedy ptal: "Trpíte v poslední době nespavostí?"

Weasleyová se v křesle zavrtěla a ošila: "Občas."

"Kolik hodin denně běžně spíte?"

"Hm, moc ne."

"Trpíte na noční můry?"

Z nějakého neznámého důvodu teď jeho studentka zamrkala a zrůžověly jí tváře. Pravděpodobně ji uvádí do rozpaků. Opět se mu v tu chvíli trochu zatmělo před očima. Jako průsvitný obrázek se mu před obličejem přes Ginny sedící v křesle promítla neznámá kráska ze snu. Zatřepal hlavou a zahnal nemístné představy.

"Nuže?" trval na otázce.

Ginny se stále rděla a lehce se kousla do rtu: "Ne…" odmlčela se, "ne tak docela."

"Co to znamená?"

Dívka mlčela a vypadala nanejvýše zaujatě prošívaným vzorem křesla. Rozhodl se tedy změnit téma.

"Co přesně vás tedy dnes přimělo mě přepadnout uprostřed noci? Únava? Nějaký dotaz k naší hodině?"

Nyní se mu podívala přímo do očí: "Tak trochu."

Tázavě na ni pohlédl a vybídnul ji, aby pokračovala a aby vysvětlila, co má přesně na mysli.

"Víte," ujala se tedy slova, "mně prostě a jednoduše nešlo do hlavy, jak mohla být přede mnou u vás v kabinetu ta žena ze vzpomínky a kdo to vlastně byl," vyhrkla.

Její slova Snapeovi chvíli rezonovala v hlavě. S překvapením upíral svůj zrak na drobnou dívku usazenou v křesle a soustrojí koleček v hlavě mu pracovalo na plné obrátky, aby rozlousklo tento podivný oříšek.

Tak trochu totiž doufal, že na tohle nedojde. Utěšoval se představou, že za ten zlomek sekundy, co se Ginny neuváženě dostala do jeho hlavy, nestihla nic pořádného vidět. Jak to ale vypadá, tak viděla dost. Co všechno ale tohle dost zahrnovalo?

"Co jste přesně viděla?" otázal se přísně.

"Vlastně nic," odpověděla ustrašeně," jen ženu v červených šatech, jak k vám těsně před sedmou vchází. A pak jsem přišla já. Bylo mi to trochu divné."

Že by? Nejspíš nepochopila, že se jedná o sen. Tak proto předtím nakukovala do jeho soukromých komnat! Dala si dvě a dvě dohromady a usoudila, že nejspíš tu tajemnou ženštinu schoval tam. Zajímavé. Proč ale měla nutkání se sem vrátit? Stále úplně nechápal. Podezíravě si ji měřil pohledem, zatímco ona dělala vše pro to, aby se s jeho očima nestřetla.

"A z jakého přesně důvodu si myslíte, že máte právo strkat nos do mých soukromých záležitostí?"

Hodila po něm velmi ublíženým a hněvivým pohledem. Až mu zamrazilo.

"No, mně to prostě jen přišlo divné," zdálo se, že se otřepala a začala být naopak notně podrážděná.

***

Takže on jí ještě v podstatě řekne, co je jí po tom? Schovává před ní nějakou couru, která je stejně nejspíš právě polonahá roztažená v jeho posteli a jen čeká, až Ginny odejde a vyklidí pole, aby si s ní pořádně užil. Merline, proč zase na tohle myslí a začíná vidět rudě?

Ta ženská je teď určitě v druhé místnosti a celé tohle příšerné extempore poslouchá!

Stejně je pro ni moc starý. Co na něm vlastně vidí, proč je takhle žárlivá? Když on má tak krásné oči a je celý takový upjatý a nebezpečný. Když si představí, jak ji svírá v náruči, až ji drtí a líbá ji na její drobná ústa, cítí podivné šimrání v podbřišku a zrůžoví nervozitou. Těká očima a žárlivostí je mimo smysly.

Potřebovala by tomu tady přijít na kloub! Co kdyby na něj v nečekaném okamžiku použila nitrozpyt?

Než se stihne nad tímto ztřeštěným nápadem pořádně zamyslet, zbrkle popadne hůlku, vymrští se z křesla, namíří na profesora a vyhrkne: "Legilimens!!!"

Podaří se jí ho překvapit, ovšem k její smůle ani tak neprorazí jeho obranu. Neuvěřitelně podcení své schopnosti a schopnosti profesora.

Ten ztuhne, jeho výraz v tváři zkamení, nevyvine ani minimální námahu a v mžiku kouzlo obrátí vůči ní.

Samozřejmě není připravená, ani v nejmenším se nekoncentruje. Její obrana okamžitě povolí.

Před očima se jí začne míhat profesorova vzpomínka na dívku v červených šatech, cesta do nebelvíru a její nepříčetný vztek. Celé se to pak završí obrazem Severuse ve dveřích sklepní ložnice a poté v náručí smyslné rusovlasé dívky v peřinách při velmi necudných hrátkách. Pro větší efekt jí hlavou stihne problesknout i jeden z jejích hanbatých snů v hlavní roli s černovlasým netopýrem, který jí poslední dobou nedá spát.

V tu chvíli tu ostudu nebelvírka nevydrží a oddá se blaženým temnotám mdlob.

Profesor, který je již také na nohou, chvíli nad jejím bezvládným tělem stojí v šoku. Pak se naštěstí z transu probere a vrhne se k ní.

Ginny nabyde vědomí, otevře oči a ocitne se na chladné zemi. Nad ní se nebezpečně blízko sklání zmijozelský ředitel a klepe jí na tváře.

"Posaďte se, slečno," pomáhá jí do sedu a poté i na nohy. Celou dobu si ji zaujatě prohlíží a hledí jí do očí.

Ginny se pomalu začne vracet paměť a její tváře pomalu počnou měnit barvu. I pěkně zralé rajče by jí po chvíli ten odstín líček závidělo.

Stojí proti sobě, profesor na ni shlíží trochu z výše a evidentně mu něco šrotuje v hlavě.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zita Zita | Web | 13. března 2015 v 8:00 | Reagovat

Hezky píšeš, to se na blozích hned tak nevidí... :-)

2 capriolina capriolina | E-mail | Web | 13. března 2015 v 8:44 | Reagovat

[1]: Děkuji, snažím se :)

3 Nepovim Nepovim | 21. března 2015 v 9:55 | Reagovat

Hmmm, tak teďka to bude zajímavé...

Co s Ginny udělá Snape? Už aby tu byla další kapitola, abych to věděl. :-)

4 capriolina capriolina | E-mail | Web | 21. března 2015 v 10:58 | Reagovat

[3]: Děkuji za komentář. :) Další kapitolka bude někdy koncem příštího týdne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.