Potlačené myšlenky: 7. Mihotavé plameny

4. března 2015 v 0:21 | Capriolina |  Archiv povídek

Ginny se vřítila do nebelvírské společenské místnosti a vyčerpaně padla do křesla nejblíže krbu.

Nějaké prvačky na gauči opodál po ní hodily nechápavými pohledy a pak se nadále věnovaly chichotání nad nejnovějším vydáním Denního věštce a fotkou nějaké současné hvězdy famfrpálu na jeho titulní straně.

Potemnělou místností plápolaly plameny ohně v teplých odstínech žluté a oranžové. Vrhaly odlesky na stěny krbu a ozařovaly blízké okolí.



Ginny se zavrtala hlouběji do sametem potaženého a látkovými záplatami vyspraveného křesla a sáhla si na studený, vlhký nos. V dosahu hřejivých, hravých plamínků pomalu začínala roztávat a dostávat se z transu, který ji v průběhu úprku skrze hradní chodby přepadl. Její hnědé, nepřítomné oči sledovaly tanec neposedných jazýčků šlehajících ze dřeva v ohništi a na jejich pozadí jí před skelným zrakem vyvstávaly nejrůznější scény. Její žárlivost ji pomalu začala pohlcovat.

Ano, čtete správně.

Ginny si po dosednutí do měkkých podušek uvědomila, že to, co ji zevnitř sžírá, ten děsný vztek a vnitřní požár a všechny ty utkvělé až paranoidní myšlenky, není projevem ničeho jiného než prachobyčejné žárlivosti. Ve chvíli, kdy jí to došlo, nastal v jejích představách zajímavý zlom.

Najednou si místo neznámé rusovlásky v poduškách zmijozelského netopýra začala představovat sama sebe. K vlastnímu údivu to nebylo až tak těžké a nemohla si nepovšimnout zvláštní podoby, která ji s tajemnou ženou pojila. Na rozdíl od Ginny měla ona neznámá smaragdově zelené oči a, pokud se Ginny nemýlila, byla také výrazně vyšší. Rovné rusé vlasy a pihy na nosu a na tvářích ale drobnou nebelvírku nebezpečně připomínaly.

Naše oblíbená zrzka nemohla přestat myslet na to, že je Snape ve svých komnatách o samotě s tak krásnou ženou. Mnohem krásnější než ona sama. Představila si, jak si navzájem hledí do krásných, hlubokých očí, jak se jejich tváře k sobě přibližují a jak se jejich jemné vlhké rty pojí, jak ochutnávají ústa toho druhého a jak pomalu a vášnivě proniká profesorův jazyk do úst…

Té odporné, zlotřilé mrchy!

Zatmělo se jí před očima a najednou viděla vše rudě! Vymrštila se z pohodlného křesla, na zemi nechala pohozenou brašnu s knihami a namířila si to opět ven z nebelvírských komnat a přímou čarou do zlověstných sklepních prostor bradavického hradu.

Cesta jí uběhla neuvěřitelně rychle. I kdyby se přemístila, tak by změna lokace nemohla být bleskovější. Kdyby tomu tak nebylo, tak by si určitě stihla uvědomit, co to vlastně vyvádí.

Hned po notném smyku před vchodem do Snapeova kabinetu zabušila bez rozmyslu na masivní dveře, až se futra otřásla.

***

'Koho to sem čerti v tuto nekřesťanskou hodinu nesou?!' pomyslel si nakvašeně profesor Snape. Byl pohodlně zavrtaný ve svém černém, saténovém pyžamu hluboko v duchnách masivní postele. Odložil na noční stolek tlustou bichli (Mirtilla Vraní, Lexikon jedů nejsmrtelnějších, XXVI. edice, vydání z r. 1887), své oblíbené lehké počteníčko před spaním, a posadil se na kraj pelesti. Nazul teplé papuče vypolstrované a tmavým, hřejivým sametem, přehodil přes sebe uhlově černý župan a vydal se ke dveřím svého kabinetu.

Takto ustrojen a s velmi nepřátelským výrazem ve tváři rozrazil vchodové dveře, aby na jejich prahu objevil všetečnou zrzečku Weasleyovou.

"Slečno Wealeyová," hlesl mrazivým a nechápavým hlasem, "něco jste si zde zapomněla?"

Hlavou mu běželo, co tady asi ta ještěrka zase dělá. Jako by nestačilo, že ho dvakrát týdně otravuje po sedmé hodině, ještě se teď bude zjevovat v podstatě uprostřed noci, jak se jí zamane. Asi byl nějak moc benevolentní, asi vysílá špatné signály? Dříve se mu tedy rozhodně za dveřmi jen tak studentky nezjevovaly! Natož v těchto hodinách a dokonce otravné nebelvírky. Nedávno o tom něco četl v naučné sekci odborného časopisu Čáry, máry, lektvary. Článek byl ze sekce psychokouzel a pojednával o tělesných chemických signálech a o tzv. řeči těla. Měl by si to zase vyhledat a pořádně si zapamatovat všechna negativní a odpudivá znamení, aby právě jejich arzenál zařadil do svého osobitého projevu v průběhu hodin. Zvláště pak v průběhu hodin se slečnou Weasleyovou!

Zatímco si takhle v duchu přemýšlel a vymýšlel, jak nejlépe pouštět hrůzu všemi směry, povšiml si, že Weasleyka před jeho očima viditelně zbledla.

***

A do pytle škrkavek!

Zvuk rozletěvších se dveří sklepních komnat vrátil Ginny do reality a došlo jí, kde se nachází a kdo se před ní právě zjevil.

Zesinala a v žaludku jí zaduněla rána, jako by ji právě někdo "sejmul" potloukem, když jí došlo, že vůbec nepromyslela, jak bude její příchod do kabinetu profesora vypadat. Natož aby vymyslela nějakou strategii, výmluvu. Koho by to také napadlo, že?Kdyby její mozek v posledních minutách jen trošku fungoval, určitě by ji upozornil, že musí nejprve vymyslet nějakou uvěřitelnou (a hlavně nenápadnou) záminku.

Ovšem kdyby jí její mozek mohl něco sdělit, pravděpodobně by jí nejprve poradil, ať okamžitě "švihá" do postele dříve, než se dveře kabinetu otevřou. Pravděpodobně by pak tady ani nestála, nebledla a nezírala zděšeně na Snapea.

"Ech… uhmmm…," počala blekotat, když viděla profesorův špikující, podezíravý pohled.

"No?" dostalo se jí zasloužené reakce.

"Totiž ano, já nemůžu najít své brýle," vyhrkla první, co ji napadlo a její tvář přešla pěkně plynule ze smrtelně bledé barvy do sytě rudé výhně.

Snape se na ni poněkud nechápavě podíval, změřil si ji přivřenýma očima a evidentně se zahloubal: "Vy nosíte brýle?"

"Eh, to já jen před spaním na čtení," lhala dál.

Stále si ji měřil a moc se mu to celé nezdálo, ale po chvíli pronesl: "Tak pojďte dál."

Pokynul jí a ustoupil ode dveří, aby mohla projít.

***

Snapeovi bylo samozřejmě naprosto jasné, že lže, jak když se Věštec tiskne. I kdyby nebylo její chování zcela evidentně podezřelé, ještě nikdy ji neviděl s brýlemi. A pokud je potřebuje na čtení před spaním, tak by logicky nebyla schopná přeluštit ani tečku z knih při hodinách lektvarů v tmavé sklepní učebně.

Co tu ale pak dělala? To mu nedalo, a proto ji pozval dál.

"Tak prosím, slečno. Hledejte," nařídil jí jak psu a vzdálil se směrem ke knihovně.

Jeho oblíbená zrzečka byla evidentně zmatená a nevěděla, co dělat, ale zřejmě si trvala na svém a hodlala se držet smyšlené historky. Se zaujetím se jala šmejdit kolem jeho stolu a kolem židle, na níž před pár hodinami seděla. Nakoukla pod stůl, rozhlížela se po podlaze v okolí místa, kde cvičili nitrobranu.

Snape si přitáhl župan těsněji k tělu a prohlížel si její zarputilou tvář. Jaké bylo jeho překvapení, když se jeho studentka najednou vrhla na všechny čtyři a počala lézt po zemi a nahlížet pod sedačku u stěny a pod křesla okolo ní.

To byla poslední kapka. Myslel, že ho trefí. Nejspíše si toho nebyla vědoma, ale tímto nerozvážným počinem profesorovu zraku vystavila své pozadí, a to v celé jeho drobné kráse. Trochu zalapal po dechu a civěl na tu vyboulenou černou látku hábitu a na záda nad ní směřující k rusým vlasům splývajícím přes ramena a směrem k podlaze.

V tu chvíli si všiml, že všetečná Ginny na všech čtyřech nenápadně nakukuje do pootevřených dveří jeho ložnice.

Proč to dělá?

"Myslíte, že si vaše brýle pořídily nožičky a namířily si to přímo ke mně do ložnice, slečno Weasleyová?" napomenul ji.

Bylo vidět, jak strnula. "Eeee, ne. To já jen. No, nic."

Vyskočila zpět na nohy (k profesorově škodě) a otočila se k němu čelem.

"Slečno, myslím, že je na čase, abyste šla s pravdou ven. Že zde nehledáte brýle, je nám, předpokládám, oběma naprosto jasné."

Zůstala na něj zírat a evidentně nevěděla, co říct. Výmluvy jí pro dnešní večer nejspíše došly. Ne, že by ta první byla nějak extrémně kvalitní.

"Tak podívejte se, za pár dní máme spolu další hodinu nitrobrany a můžete se vsadit, že úplnou náhodou narazím ve vašich vzpomínkách na dnešní večer a zapátrám, co se vám právě v tomto okamžiku honilo hlavou. Takže být na vašem místě, jdu s pravdou ven." Začínala mu lézt na nervy.

Zvažoval, že ji odsud vykáže a pošle ji spát s pořádným školním trestem. To by ovšem znamenalo přijít o další večery se svými čtivými lexikony jedů, a tak raději šel přijatelnější cestou. Rozhodl se vykutat pravdu za každou cenu.

I kdyby jí měl na holou nasekat, tak to z ní dostane!!!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nepovím Nepovím | 18. března 2015 v 17:50 | Reagovat

Tahle povídka je úžasná... Už se těším na další díl.

2 capriolina capriolina | E-mail | Web | 18. března 2015 v 19:22 | Reagovat

Moc děkuji za komentář a jsem ráda,že se Ti povídka líbí!:) Další kapitolka je již k dispozici, koukni na hlavní stránku. Zapomněla jsem ji jen propojit s touto, za to se omlouvám a za chvíli to napravím. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.