Faleš: 2. Problémy s příliš vysokým sebevědomím

7. března 2015 v 18:34 | Capriolina |  Archiv povídek
Jedná se o překlad druhé kapitoly povídky Falsity (autor Just A Penniless Writer, zdroj https://www.fanfiction.net/s/2273802/1/Falsity). Za beta-read děkuji Pet Holly.

"Profesore Snapee, vaše zapojení do skandálu Malfoy-Grangerová bylo právě potvrzeno. Musím vás upozornit, že jsme ho předpokládali."

"Ovšem. Jsem dalek toho, abych zpochybňoval inteligenci ministerstva," prohlásil profesor s nezaujatým úšklebkem. Rozhodně se na to, co bude následovat, netěšil, ale i tak hodlal zachovat alespoň nějaké dekorum své zaryté neuctivosti. Bystrozor se na udičku bohužel nechytil.


"Než začneme s výslechem, máte něco, co byste chtěl říci?"

"Vy zoufale nekompetentní hlupáci nemáte ani tušení, odkud vítr vane."

"A co tím myslíte, pane?"

"Předpokládáte, že ta žena ve vedlejší místnosti je stále ještě dívka. Ubohá, nevinná, zklamaná dívka. Člověk by předpokládal, že po zhlédnutí jejího výkonu při bitvě a následném ocenění Merlinovým řádem, ji nebudete podceňovat."

"Zdá se, že máte ve slečnu Grangerovou velkou důvěru."

"Důvěra s tím nemá nic společného. Madam Malfoy vždy byla a stále je nesnesitelná šprtka. Ovšem ve vědomostech je síla, čehož si je Lucius velmi dobře vědom. Ti dva budou díky příležitostem, které jim sami dáváte, vládnout celému našemu zatracenému světu."

"Vy nesouhlasíte s jejich vztahem?"

"Jestli nesouhlasím? To je jen těžko relevantní."

"To je diskutabilní. Sdělte nám po pravdě, profesore Snape, jaký je váš názor na údajný vztah mezi Luciem Malfoyem a Hermionou Grangerovou?"

"Zcela po pravdě si myslím, že se jedná o pár stvořený v nejtemnějších pekelných hlubinách."

"Nevěříte tedy prohlášení slečny Grangerové, že se jednalo o lásku?"

"Jedná se o zatraceně pekelnou lásku. Budou vlastnit náš svět, ale nemohu popřít, co jsem viděl na vlastní oči. Jsou perfektní pár, oba jsou stejně nemilosrdní a manipulativní."

"Vskutku. Můžeme tedy přejít k mým otázkám?"

"Jistěže, ale poslouchejte mě dobře. Ta žena, kterou nerozvážně považujete za dítě, bude do deseti let ministryní kouzel."

"Ano, ano, ovšem. Vy tedy nepopíráte svou přítomnost v Malfoy Manor v onen večer, kdy měl pan Malfoy narozeniny?"

"Evidentně."

"Jaký byl váš názor na 'obveselení', které Draco Malfoy obstaral?"

"Myslel jsem si, že oplývala velmi výrazným půvabem, že byla příliš sebevědomá, poměrně hodně soustředěná na Lucia a velice, velice povědomá. Napadlo mě, že by se mohlo jednat o bývalou studentku. Lituji, že jsem se mýlil jen částečně."

"Poskytněte nám, prosím, popis událostí onoho večera."

"Dobře."

***

Draco vůbec nepředpokládal, že ta 'šprtka s rozcuchanými vlasy' zvládne zosobnit striptérku tak velmi… velmi… dobře. Na druhou stranu to očekávat měl. Poskytl jí outfit a týden času. Nemluvě o tom, že tomu jsou právě dva dny, co ji nachytal, jak vycházela z Komnaty nejvyšší potřeby a vypadala podezřele vysíleně. Samozřejmě že se rozhodla pořádně cvičit a připravovat se, i když se jednalo pouze o menší striptýzové představeníčko. Zdálo se, že se její perfekcionismus pořádně vyplatí.

I tak jsou ale něco vidět a něco vědět dvě diametrálně odlišné věci. Být svědkem toho, jak si dívka, kterou znal téměř sedm let, vykračuje na klasických, neuvěřitelně sexy podpatkách, zatímco si rozepíná knoflíčky až příliš těsné halenky, bylo něco z jiného světa.

A nebyl jediný, na koho tato podívaná působila podobným způsobem. Snape vypadal, že se necítí zcela ve své kůži a v jeho levé tváři se vyvíjel tik. Popletal, Freely a MacFullond na ni zírali s otevřenou pusou a prakticky slintali. Patterson vypadal, že po ní každou chvíli skočí a zneuctí ji.

Ovšem nejzvědavěji vypadal Lucius. Jeho stříbrné oči predátora sledovaly každičký pohyb, který údajná Helen udělala. Bylo ale zvláštní, že i zatímco si stahovala blůzu z těla a pomalu odhalovala rafinovaný krajkový korzet (perfektní pomůcka pro svádění staromódního muže čistokrevného rodu), jeho oči byly pevně ukotvené v těch jejích.

Hermiona nikdy nepřipadala tak obnažená a zároveň plná energie. I když byla schopná zapomenout na pošilhávání všech ostatních, Luciovu pohledu nemohla uniknout. Bylo podivné, že ač ji jeho oči nepříjemně znervózňovaly, zároveň ji také krmily pocitem triumfu a ženskosti. Pokud dokázala upoutat pozornost Lucia Malfoye, co bylo mimo její možnosti? V tomto okamžiku se skutečně cítila více žensky, než za celý svůj život a musela uznat, že to byl zatraceně dobrý pocit. Byla mocná, téměř nepřemožitelná a její sebevědomí vzrůstalo s alarmující rychlostí. Ať už se sebou v minulosti byla jakkoli spokojená, tak na tom, být výstředním cílem pozornosti pokoje plného mužů, bylo něco, co ji měnilo přímo v bohyni. Takový pocit mívala skutečně zřídkakdy.

Lucius se jen neznatelně samolibě zašklebil radostí, když se k němu přiblížila. Spřádání plánů stejně tak jako získávání toho, co chtěl, bylo něco, v čem byl nepřekonatelný. A právě v tuto chvíli se díval na něco, co chtěl skutečně velmi a pletichaření bylo dozajista nejlepším způsobem, jak to dostat. V těchto poválečných dobách, kdy byla jeho reputace v ohrožení, musel ovšem být velmi opatrný.

***

"Došlo v průběhu vašeho, hm… vystoupení… k něčemu nevhodnému?" zeptal se bystrozor kousavě. Upíral na mladou ženu před sebou zároveň litující a opovržlivý pohled.

"Pokud se ptáte, jestli jsem byla znásilněna, tak má odpověď zní ne. Ve skutečnosti nedošlo téměř k žádnému fyzickému kontaktu. Nakonec jednoduchý propalující pohled, přejetí prstu po krku, sexy spodní prádlo… jsou dostačujícími prvky dobrého striptýzového kousku."

"Takže jste se natřásala ve spodním prádle a pak jste odešla?"

"Ne, pane."

"Co se stalo po vašem vystoupení?"

"Byla jsem pozvána, abych zůstala na kus řeči."

"Takže poté, co jste se předvedla jako striptérka, jste s hosty konverzovala? To tedy není příliš běžné."

"Ah, ale já si myslím, že se mnou určitě budete souhlasit, když řeknu, že Lucius Malfoy je jen stěží běžný muž. Ne, on požádal, abych zůstala na čaj a na diskusi. Nepociťovala jsem potřebu odmítnout."

***

Hermiona jemně přenesla váhu svého těla na druhou stranu. I když její místo k sezení bylo z větší části pohodlné, bylo příliš jasné, že Lucius zoufale potřeboval pár plnohodnotných večeří. Rozhodně si je mohl dovolit, takže nechápala, jak je možné, že je takto bolestivě vyzáblý. Ovšem samozřejmě nebýt usazená na jeho klíně, pravděpodobně by si ničeho nevšimla.

"Přestaň se vrtět, drahoušku," zašeptal jí Malfoy starší do ucha, "nebo bude zapotřebí platba navíc."

Snažila se, seč mohla, se nečervenat, protože striptérky by přece takové věci do rozpaků neuvedly, ale i tak se jí po tvářích rozlil ruměnec. Luciovi oči okamžitě ten jemný růžový nádech jejích líček zachytily a správně si ho vyložily. Dracův plán fungoval perfektně a Lucius byl zase jednou ve formě. Ovšem s návratem jeho důvěry v sebe sama se také dostavilo přílišné sebevědomí. Byl tak uchvácen dívkou spočívající na jeho klíně, že ho ani nenapadlo zpochybňovat její původ.

"Skutečně, drahoušku, jeden by řekl, že jste tohle ještě nikdy nedělala."

Zarděla se ještě více. Lucius se triumfálně uculil a prsty jedné ruky lehce šmátral po jejím odhaleném stehně.

Po svém vystoupení zůstala oděná pouze o něco více než jen ve spodním prádle. V sexy prádle obstaraném Dracem, které bylo kouzlem upraveno pro komfort, flexibilitu a posílení. Byly to skutečně chytré malé věcičky, které ovšem chránili jen minimum jejího těla, čehož Lucius zdárně využíval.

"To tedy považuji skutečně za zajímavě," švitořil sametově. Zachvěla se jak vlivem jeho hlasu, tak ze strachu, aby nebyla prozrazena.

"Já ani ne," prohlásila tónem, který považovala za bezstarostný, "tohle je mé první a také poslední vystoupení."

"A pročpak?"

"Vydělala jsem si, co jsem potřebovala. To je vše," to byla nakonec i pravda.
"Nedovedu si představit, co by mohla tak krásná a mladá žena potřebovat, co by jí nemohli dát její ctitelé?"

"To, pane, je moje věc. Mimo to, já nemám žádné ctitele."

"Žádné ctitele? To přeci není možné."

"Ale vůbec ne. Většinou jsem příliš zaneprázdněná studiem, abych měla čas se zaobírat chlapci."

"Ah, drahoušku, myslím, že přijdete na to, že já skutečně nejsem žádný chlapec."

Ani jeden z nich si v průběhu flirtování nepovšiml, že bledý Snape zachytil část jejich rozhovoru a zesinal ještě více. Jisté poznání mu přelétlo po obličeji, nečekaně se vymrštil z křesla a hledajíc Draca, opustil pokoj.

"Ano, vy jste zcela bez pochyb muž," opáčila mu s vědoucným úsměvem. Na nezřízeném flirtování s jedním z nejbohatších a nejnebezpečnějších mužů kouzelnického světa bylo něco, co nafukovalo její nebelvírskou kuráž. "Pak se ale naskýtá otázka, proč by muž jako vy trávil své narozeniny v takového společnosti?"

Na znak přijetí její výzvy pozvedl obočí. Jistě, měnila téma hovoru, ale dařilo se jí to tak obratně, že mu to bylo úplně jedno. Mimo to se o ní stejně brzy vše dozví. Prozatím si vychutnával její komplimenty.

"Vzácná slečno, dozajista jste slyšela příběhy o ďábelském Luciu Malfoyovi?"

Lehce se zarazila, když si uvědomila, jak neuvěřitelná příležitost se jí právě naskytla. Mohla by ho nenápadně donutit, aby se přiznal ke své trvající věrnosti temným kouzlům. On si její váhání vyložil jako strach. Oba byli v bezpečném nevědomí svých bludů.

"Byla jsem mimo zemi. Povězte mi, co by někdo proti vám mohl mít?"

"Byl jsem stoupencem Temného pána."

"Ne!"

"Ano, má drahá, byl jsem smrtijed."

"Ale proč?" zaujetí v jejích očích bylo nefalšované. Vzhledem k její nátuře vědkyně ji tato otázka užírala celé roky.

"Protože byl mocný. A protože jsem byl znuděný. Být takto bohatý je strašlivě jednotvárné. Lidmi můžete manipulovat jen do určité míry. Takže když počal vzestup Temného pána, viděl jsem vzrušení. Několik zapálených proslovů sestry mé exmanželky a byl jsem na palubě. Také pomohlo, že jsem již předtím nenáviděl mudly."

"Skutečně…"

"Ovšem jakkoli zajímavý Temný pán byl, rozhodně jsem pro něj nehodlal obětovat vlastní štěstí. Když byl tedy poprvé poražen tím frockem Potterem, zřekl jsem se svých konexí a unikl potrestání. Tenkrát jsem měl rodinu a bylo nezbytně nutné, aby můj syn znal svého otce."

"Rozumím."

"Roky následující po jeho prvním poražení byly neuvěřitelně nudné, ale musel jsem být velmi opatrný. Ovšem když Draco nastoupil do školy… muž potřebuje své koníčky a tím mým je prostě a jednoduše spřádání plánů proti špíně světa."

Tiše se vztekala, zatímco přemýšlela, co by asi řekl, kdyby zjistil, že stehno, které tak spokojeně hladí je osoby mudlovského původu.

"Když se Temný pán vrátil, bez váhání jsem se k němu opět připojil. Zcela otevřeně přiznávám, že jsem se účastnil jeho plánů. Myslel jsem si, že je vše zase v pořádku. Než se něco stalo."

"Co?"

"Byl jsem přistižen. Byl jsem přistižen přímo při činu, přímo na zatraceném Ministerstvu kouzel, obklíčen těly uřčených dětí, které se mi dostaly do cesty. Ale nemyslel jsem si, že by to bylo nějak vážné. Měl jsem být poslán do Azkabanu, ale mozkomorové byli ve skutečnosti na straně Temného pána. Předpokládal jsem, že budu neprodleně vysvobozen."

"Mýlil jste se."

"Příšerně jsem se mýlil. Mozkomorové nebyli na ničí straně. Nezajímalo je vůbec nic, dokud byli dostatečně krmeni. Jednomu z nich jsem se zvláště zalíbil a po celý měsíc jsem byl emocionálně znásilňován a připraven o každičký šťastný moment, co jsem kdy zažil."

"Vy chudáčku…" zašeptala. I přes lehký tón řeči, kterým vše vyprávěl, mohla cítit napětí v jeho těle. Věděla velmi dobře, že si trest více než zasloužil, ale měla v povaze soucítit se ztracenými případy.

"To už nikdy neříkejte, má drahá," odpověděl přísně. "Nic takového nejsem. Jak mi byla moje škodolibá radost z vraždění vyrvána, tak jsem si najednou uvědomil, čím jsem se to roky vlastně přesně zabýval. Dalo by se říci, že jsem Temného pána uviděl v úplně novém světle."

Hermiona na něj zírala se srdečným soucitem. Lucius se rozhodl, že nastal vhodný okamžik přerušit vyprávění, pokud chtěl zůstat upřímný a přesto se jí zalíbit. Tohle celé bude možná jednoduší, než si myslel.

"Takže, má drahá Helen, znovu jsem přerušil vazby na Temného pána, tentokrát skutečně. Výměnou za mé propuštění jsem Ministerstvu poskytl veškeré informace, které jsem měl, i když to bylo následně ututláno. Namísto toho většina lidí předpokládala, že jsem si cestu z vězení koupil. Dá se říci, že měli vlastně pravdu, ale nešlo o galeony. I tak tento předpoklad v kombinaci s mým zmizením ze společnosti ze mě v určitém smyslu udělali vyvrhele. Bylo by pro vás určitě vhodnější se mnou nebýt spojována, má drahá."

"Proč, to je příšerné!" prohlásila Hermiona, v návalu rozhořčení nad další formou předsudků. Oh, samozřejmě nepochybovala ani na vteřinu, že existovaly informace, které před ní Lucius zatajil, ale pro teď byla názoru, že nebyly důležité. Nakonec tohle vše bylo jen obyčejné flirtovaní, že?

"Nyní dost vážných řečí. Dnes mám narozeniny a hodlám si je pořádně užít. Poměrně se nám připozdívá, proč tedy nedokončíme tuto konverzaci, až mí hosté odejdou? Možná byste mohla poskytnout závěrečné vystoupení, abyste je vyprovodila příjemným způsobem?"

Hermiona na okamžik strnula, pak se ale zase uvolnila v jeho náručí. Nyní, když prakticky překypovala sebevědomím, si nehodlala nechat ujít příležitost popíchnout Luciovu nečestnou mysl. Příliš ji lákal příslib velmi výhodně vyvinutého úsilí.

"To bych mohla, ale ráda bych zkusila něco trošku jiného. Budu si na chvíli muset půjčit vašeho syna."

"Zajisté."

Lucius s nelibostí propustil mladou ženu, jež se vydala za Dracem. Jakmile byla z dohledu, okamžitě se dala na útěk, aby hledala svého komplice. Našla Draca, jak zavírá dveře do pokoje, který vypadal jako jakási knihovna. I když se okamžitě probudila její zvědavost, neměla čas se tím dále zabývat.

"Malfoyi! Musíme se rychle vrátit!" zašeptala horlivě.

"Co? Ještě nemůžeš odejít," mumlal jí nevěřícně v odpověď.

"Ne, ne. Potřebuji si dojít do hradu pro něco, co potřebuji pro přídavek."

"Přídavek? A jak přesně vypadá takový striptýzový přídavek?"

"To je přesně ten problém, proto mě napadlo právě tohle řešení. Rychle! U sebe v pokoji mám něco, co je pro tuto příležitost perfektní."

Aniž by čekala na jeho odpověď, popadla ho za paži a počala ho silou táhnout ke dveřím. Nemohl ji zastavit, dokud se jí do ruky nedostala klika. Teprve tehdy se mu podařilo popadnout jeden z kabátů poblíž východu a přehodit jí ho přes nahá ramena. Rudá rozpaky a spěchem mu očima poděkovala, zatímco ho táhla ven z domu, kde se mohli přemístit. Jen o několik vteřin později již uháněli dolů tajnou chodbou zpět do Bradavic.

"A v čem přesně to tvoje řešení spočívá?" procedil Draco mezi zuby, zatímco běželi chodbami hradu směrem ke komnatám prefektky.

"Zajímalo by mě, Draco," řekla nechutně přeslazeným hlasem, "jestli jsi někdy slyšel o umění zvaném břišní tanec?"

Draco nervózně polkl. Když vzal v potaz otcův nepokrytý zájem o jeho spolužačku, Snapeovo odhalení její identity (samozřejmě že o tom se jí nemůže ani omylem zmínit, dokud nebude celá tato událost u konce) a rýsující se novou formu svádivého tance, bylo mu jasné, že problémy na sebe nedají dlouho čekat.

***

"Profesore Snape, tvrdíte, že jste nevěděl, jaká byla pravá totožnost obveselení společnosti, dokud jste ji nezaslechl při rozhovoru s panem Malfoyem tvrdit, že upřednostňuje studium před románky?"

"Ano. Jak byste měl vědět, pokud byste oplýval jakoukoli formou inteligence, 'Kouzlo nepoznatelnosti' vyžaduje, abyste rozpoznal alespoň tři osobnostní rysy člověka pod jeho vlivem. Pak teprve můžete jeho pravou totožnost odhalit. Madam

"Ano. Jak byste měl vědět, pokud byste oplýval jakoukoli formou inteligence, 'Kouzlo nepoznatelnosti' vyžaduje, abyste rozpoznal alespoň tři osobnostní rysy člověka pod jeho vlivem. Pak teprve můžete jeho pravou totožnost odhalit. Madam Malfoy uvedla jako své jméno Helen. Jakmile mě popadl onen pocit, že je mi ta osoba něčím povědomá, promítla se mi v hlavě historie jména Helena, napadla mě Helena Trojská, jejíž dceři bylo dáno jméno Hermiona. Dále v průběhu jejího tance jsem si povšiml zvláštně tvarované jizvy na břiše. Madam Malfoy k tomuto zranění přišla na Ministerstvu kouzel na konci pátého ročníku. Byl jsem s jizvou obeznámen, jelikož jsem poskytl většinu lektvarů nutných k zotavení slečny Grangerové. Madam Pomfreyová se mě tenkrát zeptala, jestli existuje nějaký lektvar, který by ji zakryl, ale toto konkrétní znaménko bylo zvláště odolné jakýmkoli metodám. Když jsem Helen uslyšel vyprávět, že velice ráda studuje, zaklínadlo bylo prolomeno. Věděl jsem, že se jedná o Hermionu Grangerovou. Vyhledal jsem Draca, abych si své podezření ověřil."

"A Draco vám vše potvrdil?"

"Evidentně."

"Co pak, profesore?"

"Po následující zhruba hodinu, byli Draco a 'Helen' nezvěstní. Já a ostatní hosté jsme se zabavili hrou kulečníku. Ovšem netrvalo to dlouho a byli jsme znovu svoláni do salónku, abychom shlédli vystoupení slečny Helen na rozloučenou."

"A to bylo co?"

"Nějaký druh tance pocházející ze středního východu. Více nevím, jelikož jsem pohled odvrátil jinam, jakmile jsem uviděl její oděv."


A/N: Pěkně prosím o komentáře!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 scully scully | 10. března 2015 v 7:56 | Reagovat

Moc děkuju za překlad :-)

2 capriolina capriolina | E-mail | Web | 10. března 2015 v 8:29 | Reagovat

[1]:  Není zač, moc me to baví a povídka si podle me zasloužila českou verzi :) Děkuji za komentář!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.