Potlačené myšlenky: 5. Na co myslí netopýři při svitu svící

25. ledna 2015 v 14:18 | Capriolina |  Archiv povídek

Zavařila? To bylo slabé slovo. Ona si doslova podpálila půdu pod nohama. Během hodin lektvarů musela snášet jeho neustálé týrání, hlídal každý její pohyb a pořád si stěžoval na výsledky její práce, i když byly lektvary naprosto bezchybné. Ginny se v duchu utěšovala, že profesor jenom hraje na její spolužáky divadlo, aby doučování vypadalo legitimně. Často ale mívala pocit, že si to týrání až moc užívá a že už nejde jen o maskování lekcí nitrobrany. Měla pocit, že mu něco provedla a on se jí mstí.

Když se to vezme kolem a kolem, nebyla daleko od pravdy.


Profesor lektvarů seděl za svým stolem a opravoval eseje. Zrovna se mu dostala do ruky jedna napsaná úhlednými kličkami a o svitek delší, než bylo zadáno. Moc dobře to písmo poznal. Svíčky vrhaly stíny na jeho obličej a učitelův výraz byl naprosto nečitelný, když projížděl očima řádky. Po chvíli ale narazil na něco, co ho překvapilo. Už už se potěšeně natahoval po brku s jasně červeným inkoustem, pak ale ruku raději stáhl zpět a zvedl se z křesla. Došel si do soukromé knihovny pro jeden ze svazků a vyhledal příslušnou kapitolu.

Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že ta zrzavá holka měla pravdu a že měl jediné štěstí, že si to našel. Čekalo by ho pěkné ponížení, kdyby jí před třídou vytkl nepravdivou informaci v domácím úkolu a mýlil se.

Když doopravil všechny práce studentů, vzal do ruky jednu ze svých oblíbených knih a dal se do čtení. Ani ne za pět minut mu hlava klesla na prsa a začal klidně oddechovat.


Ozvalo se zaklepání na dveře a hodiny vedle knihovny na stěně počaly odbíjet sedmou hodinu večerní.

Profesor se s trhnutím zděšeně probral ze spánku. Chvilku před sebe nechápavě koukal a poněkud zrychleně oddechoval, pak ale zatřepal hlavou a uvědomil si, co ho probralo.

Další nesmělé zaťukání.

Zahnal chuť si nafackovat za sen, který se mu zdál, a raději sebral ze země spadlou knihu a šel otevřít.

"Dobrý večer, pane profesore," ozvalo se, sotva dovnitř proniklo trochu světla loučí z chodby.

"Dobrý večer, slečno Weasleyová," odpověděl a snažil se, aby nepoznala, jak ho téměř načapala na švestkách při podvečerním šlofíčku. "Posaďte se."

"Děkuji, pane."

Židle vrzla a Ginny dosedla. Profesor se posadil proti ní.

"Takže jak jste pokročila od našeho minulého setkání? Cvičila jste soustředění, jak jsem Vám zadal?"

Ani neočekával zápornou odpověď. V podstatě šlo jen o řečnickou otázku, jelikož byla vždy perfektně připravená. Trochu mu začínala připomínat tu mudlovskou šmejdku a kamarádku Omezence II., krále blbců Pottera. V duchu se spokojeně zachichotal své vlastní vtipnosti, ale navenek se tvářil, že ji zaujatě poslouchá. Zrovna brebentila o tom, že vydrží soustředěná pouze chvilku a že doufá, že se to časem poddá.

"Dobře, slečno," odpověděl jí, "přejděme tedy k cvičení."

***

"Ano, pane," odvětila sebejistě, ale v duchu se na to moc netěšila. Vždy se mu podařilo dostat se jí do hlavy až moc lehce a pokaždé vyhrabal něco, co neměl. Znovu a znovu si říkala, že tentokrát to bude jiné a ona potrápí jeho, ale nějak se to nedařilo. Povzdechla si a zařekla se, že dnes mu nic nedovolí a půjde do útoku.

Postavila se naproti němu, soustředila se na vyčištění mysli a formulku, kterou vyslovil, slyšela už jen z dálky. Ucítila tlak v hlavě, jak se pokoušel prolomit její obranu. Vzdorovala a snažila se, ale ani se nenadála a mlha počala řídnout a její ochranná stěna se rozpadla jako domeček z karet.

Profesor si prorazil cestu do její mysli.

"Slečno?"

"V pořádku, pane," rychle se zvedla ze země. "Můžeme pokračovat," přece mu nedá znát, jak moc ji to vysiluje.

"Dobře."

Tentokrát byla Ginny odhodlanější. Chvíli cítila tlak v hlavě a už se začínala její obrana rozpadat, když sebrala svých pět švestek a zatlačila skrze průsvitnou mlhu proti síle, která se snažila proklouznout do jejích myšlenek. Teď to byla ona, kdo bloudil v světlých a jako kefír hustých cárech profesorovi mentální obrany. Nečekaně trefila tmavou skulinku mezi oblaky a bílý opar okolo ní se pomalu rozestoupil. Námahou a leknutím sevřela víčka a ucítila, jak ji vír myšlenek vtáhl do profesorova kabinetu. Vypadalo to tam přesně, jako když přišla. Hodiny právě odbíjely sedmou hodinu a Snape seděl v křesle, v ruce měl knihu a byl do ní očividně úplně zabraný.

(Ťuk, ťuk.)

"Dále," odpověděl Snape na klepání.

Dveře se otevřely a dovnitř vešla krásná dívka v lehkých červených šatičkách. Měla delší rusé vlasy a pomalu se blížila k profesorovi. Ginny ucítila, jak jí tělem projelo jeho vzrušení.

Než se nadála, seděla rozpláclá na zemi a vyjeveně koukala kolem sebe. Hlava se jí točila a oči se námahou zavíraly.

Nechápala, čeho se to právě stala svědkem. Ta dívka vypadala trochu jako ona, ale jak by mohla být u Snapea v kabinetu těsně před tím, než sama Ginny dorazila? V hlavě se jí motalo spoustu otazníků a když přivřela oči a vybavila si, jak se profesoru Snapeovi při té vzpomínce tělem rozlilo vzrušení, ublíženě ji píchlo v hrudi a polilo ji horko. 'Blbá pizda v červených šatech,' pomyslela si.

"Jste v pořádku, slečno?" ozvalo se nad ní.

Došlo jí, že se asi tváří dost šokovaně. Z profesorova výrazu se ale nedalo nic vyčíst, byl jenom trochu udýchaný.

(Ťuk, ťuk.)

Ozvalo se další zaklepání. Ginny a Snape se na sebe podívali a ona rychle vystřelila na nohy, až se jí zamotala hlava. Snape ji chytil za paži pod ramenem a pomohl jí vyrovnat pozici. Lehce se zarděla.

Poté vysoký netopýr máchl hůlkou a v mžiku vedle svého psacího stolu vykouzlil ještě jeden o kus vyšší. V kotlíku na něm bublal nedodělaný lektvar. Ginny pochopila situaci, přešla k němu, rychle obhlédla stav přípravy dryjáku a jala se krájet následující přísadu.

"Dále," pronesl Snape směrem ke dveřím.


A/N: Toto je poslední kapitolka napsaná již před lety. Od příštího dílu se můžete těšit na zbrusu nové pokračování, které průběžně dopisuji a v současné době prochází korekcí. Tato povídka (tedy hlavně její první kapitola) byla mým úplně prvním pisatelským počinem. Je to psané takovým jednoduchým stylem, kerého se snažím i nadále držet, hodlám zachovat i poměrně skromnou délku jednotlivých kapitol. Nečekejte nějaké extra tajemné zvraty, i původně to měla být spíše taková oddychovka. Celkem ji plánuji protáhnout tak na 10-15 kapitol. Enjoy! A samozřejmě vítám komentáře!



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.