Potlačené myšlenky: 3. Snapeova překvapení

24. ledna 2015 v 0:40 | Capriolina |  Archiv povídek

Ginny byla šíleně rozzuřená. Jak to sakra mohl udělat? Věděla, že se Snape vyžívá v ponižování studentů, miluje školní tresty a mohl by do nekonečna strhávat nebelvírské body, ale co mu sakra dávalo právo ničit její práci? Ten lektvar mohl dopadnout výborně, kdyby do něj nehodil tu pitomou žluč! Vylil si na ní zlost, že upadl? Nebo mu nějak vadil ten pohled? Myslel si, že ho šmíruje, tak se chtěl pomstít? Začínala na něj zrovna měnit názor a on musí udělat tohle. Další důvod nevyznat se v něm. Už takhle měla v hlavě pěkný guláš a on ještě k tomu vyvádí jednu podivnější věc za druhou.


(Ťuk, ťuk.)

"Dále!"

"Dobrý večer, pane profesore."

"Dobrý večer, slečno."

"Takže co mám dělat?"

"Ach, nejspíše jste nepochopila můj záměr. Opět se vracíme k všeobecnému názoru na mou osobu. A opět je to mýlka. Je sice pravda, že studenty trestám opravdu často a nepochybně s chutí, ale dnes jsem vám tu žluč do kotlíku hodil ze zcela jiného důvodu."

Ginny vůbec nechápala, o čem to tady její profesor mluvil. Během odpoledne se stihla uklidnit a srovnat si pár věcí v hlavě a skoro se už smířila s faktem, že to Snape prostě udělal, aby se odreagoval. Anebo že by v tom bylo opravdu něco jiného?

"Ehm. Mám pocit, že nechápu, co máte na mysli, pane."

"Chtěl jsem vám sdělit, že za jistých podmínek vás nitrobranu naučím a nepřipadalo mi zrovna nejvhodnější vám to oznámit před celou vaší a zmijozelskou kolejí."

"Eh?" vykulila překvapeně oči.

"Mohla byste alespoň zavřít ústa, slečno, když už na mě takto civíte?"

"Eh… jo… totiž… ano… já… pardon…"

"Až se trochu vzpamatujete, tak byste se mohla posadit a určíme si pravidla."

***

Zase si třela ty dva prsty. Teď se do jednoho dokonce štípla, aby se uklidnila. V duchu se nad tím pousmál, ale navenek nedal nic znát. Jen jí pošoupl židli, aby si mohla sednout.

"Prosím, slečno Weasleyová."

"Děkuji, pane."

Vypadá to, že už má zase zpět svou rovnováhu. Musí si o něm asi myslet pěkné věci, když byla takhle v šoku z nenadálého a úplně prostého vysvětlení jeho "podlosti". Zase se v duchu pousmál. Dělalo mu dobře, když vzbuzoval respekt a strach a ze všeho nejraději studenty děsil a sledoval při tom jejich tváře. Ginnin výraz nebyl vyděšený, ale rozhodně stál za pohled. Úplně zapomněla zavřít pusu. A další pousmání. To snad není možné. Ta holka mrňavá zase způsobila něco, co neměla! Sakra, sakra, SAKRA!

"Tak," pronesl již o něco klidněji, "první a nejdůležitější pravidlo. Pro všechny chodíte na doučování z lektvarů. Nebude nic podivného, když vám ho zadám. V hodině jste ukázkově zkazila jednoduchý lektvar a na pozdějším trestu jste si dovolila být drzá," pokračoval, jako by se nechumelilo.

"Další pravidlo, budete se držet pravidla číslo jedna i co se týče, vlastně hlavně co se týče, Pottera, Weasleyho, Grangerové a ostatních vašich Nebelvírských kamarádíčků," na chvíli jeho tvář přemohl znechucený výraz.

"Za třetí budete na mé hodiny chodit včas a pravidelně, budete dělat, co vám řeknu, a budete cvičit, co vám řeknu. Nebudete mne přerušovat při výkladu a nebudete drzá nebo něco podobného. Za čtvrté… kde máte pergamen a brk? Myslíte si, že to tady vykládám jen tak pro srandu hejkalům? Příště chci vidět všechna pravidla zapsaná a časem si budete podle potřeby připisovat další. Pergamen samozřejmě zabezpečíte kouzlem proti přečtení. Napište na něj nějaké poznámky z našich doučovacích hodin lektvarů. Rozuměla jste všemu?"

***

"Ano, pane," vyrazila ze sebe konsternovaně. Pořád se na něj dívala trochu nevěřícně.
Nemoha se vzpamatovat z šoku, že ji opravdu hodlá učit. Teď si nebyla jistá, jestli udělala dobře. Byl to konec konců jenom okamžitý nápad a to, o čem tady mluvil on, vypadalo na pěknou řádku hodin a pořádnou dřinu. Varoval ji přece, že to nebude lehké. Moc dobře si pamatovala na jeho slova u jezera. A taky věděla, co mu na to řekla. Kdyby jen víc myslela, než kecala. Teď už ale nemůže couvnout. Asi by ji na místě zabil, kdyby mu oznámila, že to byl jenom její rozmar. No, alespoň se naučí něco nového. Nitrobrana opravdu není k zahození a určitě ji v budoucnu využije.

"Začneme hned, pane?" zeptala se trochu ustrašeně. Přece jenom se na to nijak nepřipravovala. Tedy, dá se na to vůbec nějak připravit?

"Nikoliv, slečno. Poskytnu vám pár knih ze své soukromé sbírky. Ovšem pokud se vám je podaří obohatit byť jen o jednu jedinou tečku, která v nich nemá co dělat, tak si mě nepřejte potkat. Do čtvrtka ať máte nastudovanou Příručku nitrobrany pro samouky. Nitrobranu od A do Z budete mít přečtenou příští týden v úterý a ve čtvrtek mi přinesete dva tisíce slov o historii, využití, základních postupech ke zvládnutí a zákonech týkajících se nitrobrany. To je pro dnešek vše, tady jsou vaše knihy a nashledanou." Hned, jak to dořekl, zavrtal pohled do pergamenů před sebou.

"Nashledanou, pane profesore. Moc vám děkuji."

Popadla knihy a rychle vystřelila z kabinetu. Jenom ve dveřích se trochu pozastavila a prohodila směrem za sebe: "A dobrou noc."

Snape vzhlédl od práce směrem ke dveřím a ještě, než se mihl kolem rámu poslední rudý vlásek, překvapeně zamumlal: "Dobrou, slečno."


"To si děláš srandu? Takže ty u něj budeš trávit dvakrát týdně večery, když jsi v ročníku na lektvary nejlepší?" Pat úplně zapomněla, že drží v ruce džbánek s dýňovou šťávou a nalévá si ji do skleničky. Až když Ginny vyděšeně vykřikla, všimla si, co dělá.

"Proboha Pat! Polila jsi celý stůl a můj hábit!"

"No tak mi nemáš sdělovat takovéhle příšerné informace, když držím v ruce něco nebezpečného!"

"Nebezpečného? Ty říkáš džbánku se šťávou nebezpečný?" vyprskla Ginny. "Co se tedy stane, když si vezmeš do ruky něco tak mocného, jako třeba… hůlku?"

Pat se začala tvářit vražedně a co nejděsivějším tónem pronesla: "To si ani nepřejte vědět, slečno Weasleyová!"

"Pomoc, pomoc! Už se bojím!"

"Ale počkej. Teď mi musíš dopovědět to se Snapem. Proč k němu teda musíš chodit?"

"Už jsem ti to říkala. Byl naštvaný už z hodiny, a když jsem pak přišla pozdě a párkrát mu odsekla, tak toho asi dostal dost a řekl, že budu chodit na doučování. Mezi tím, co jsem se hrabala v těch jeho hnusných nádobách se slizem, si mě totiž stihl prozkoušet z lektvarů. A samozřejmě, že jsem polovinu nevěděla. Představ si, že se mě normálně zeptal, který z druhů vířivnatek se používá do Merlinova dryáku! Jak to mám asi vědět, když se to bere až příští rok a těch pitomých brouků je přes sto druhů!?"

"No já bych nevěděla ani co to ty vířivnatky jsou, takže buď v klidu."

"No, ono mi asi nic jiného taky nezbyde."



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.