Jednorázová povídka - 250 slov zmaru

22. ledna 2015 v 0:26 | Capriolina |  Archiv povídek


Zavržou dveře, do temné místnosti vejde vysoká tmavá postava.

"Vítej doma," ozve se ze stínů.

Postava chvilku postojí ve světle dopadajícím z chodby, pak za sebou s klapnutím zavře dveře a vydá se k protější stěně. Jde s jistotou, i když nemůže vidět ani na krok. Během cesty se svlékne do prádla a po paměti se posadí na pelest postele.

"Ahoj, miláčku," pozdraví dívku na posteli. Oči si zvykly na tmu, takže ji vidí a letmo ji políbí na rty.

Ona ho obejme a oba ulehnou pod peřinu.

Chvíli leží tiše a vychutnávají si blízkost toho druhého. Klidné ticho protne až její hlas: "Víš, co bych si přála ze všeho nejvíc?"

"Nevím."

"Chtěla bych ještě jednou zažít den ve škole. Chtěla bych se umět smát blbostem, pošťuchovat učitele a spolužáky, nenávidět tě a hádat se s tebou, vymýšlet pomsty. Bát se, že přijdu o body, když něco nebudu umět. Mít pocit, že dělám něco užitečného, když čtu knihu. Přít se s ostatními o důležitosti NKÚ," po tváří steče první slza.

Muž se k ní otočí čelem a jemně ji obejme.

"Spi," řekne.

"Proč? Nepřišel jsi, abych spala." Po tváři jí steče další slza.

Nic neodpoví a počká, až opravdu usne. Pak se také oddá spánku.

Ráno ze sebe jemně sundá její ruce a vymotá se z postele. Posbírá oblečení a odejde z tmavé cely. Ve dveřích se na chvilku otočí a ve světle pochodní se zalesknou jeho blonďaté vlasy.

Odejde za každodenními povinnostmi ke svému Pánu, který ovládl celý svět.




A/N: Za beta-read této povídky patří velké díky Pet Holly. Komentáře potěší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.