Potlačené myšlenky: 2. Uprskaný kotlík

23. ledna 2015 v 19:23 | Capriolina |  Archiv povídek


Severus Snape se řítil prázdnými chodbami a v duchu si nadával tak, že to raději nebudu opakovat. Jak ho, sakra, jenom mohlo napadnout se s tou mladou Weasleyovou vybavovat? Skoro jí slíbil, že ji naučí nitrobranu. Asi začíná měknout. Měknout?! MĚKNOUT?! Proboha, co je to za odporné slovo? ON! A MĚKNOUT?!! To se mu přece nemůže stát.

Pf… ale byla docela milá. Sice se zdála trochu vyděšená, ale celkem rychle se otřepala. Moc si nepopovídali, ale alespoň nezačala kecat blbosti do toho krásného rána. Zdálo se dokonce, že na ni jezero působí stejně pěkně jako na něho. Možná by přece jenom mohl… ale ne! Nemohl. Jak by to vypadalo? V tom se mu vybavil jeho pokus o vtip o image z onoho rána. "Ježiši," zaúpěl. Ale smála se. Trochu nevěřícně, ale byl to úsměv. Také je pravda, že v těchto těžkých dobách se při boji proti Pánu zla hodí každý, kdo si bude jen trochu schopen bránit mysl.
Ale houby, co to plácám. Ještěrka zrzavá to je! Co je mi po ní!

Náhle se před ním zjevil jakýsi student spěchající na snídani. Nejspíš z Havraspáru. Snape na něj jenom štěkl: "Srážím vám 20 bodů!" a pokračoval dále vražedným tempem do sklepení.

Trošku si na něm zchladil svůj vztek, ale pořád mu to nějak nesedělo. Kdyby se mu pod ruku dostal takový Potter nebo ta hnusná šprka Grangerová. To by si teprve smlsnul. Nebezpečně se zašklebil a začal si promýšlet ty nejhorší způsoby mučení v hlavní roli s jeho "oblíbenými" studenty. Do svých komnat již dorazil v celkem dobré náladě. Na ranní příhodu se slečnou Weasleyovou se rozhodl zapomenout a doufal, že to samé napadne i ji.


Nejspíše ji to nenapadlo. Celou následující hodinu s jejím ročníkem měl profesor nutkavý pocit, že ho někdo upřeně pozoruje. Nejprve se snažil si toho nevšímat, ale jak hodina pokračovala, začínalo mu to lézt na nervy. Raději se pustil do procházení třídou a kontroly lektvarů. Pár jich bylo celkem obstojných, ale samozřejmě se našli i tací studenti, kterým z kotlíku vyletovaly barevné jiskry a…

"Pane Petersone! Srážím vám 50 bodů!" zařval nepříčetně, zatímco se sbíral ze země. "A OKAMŽITĚ si ukliďte svoji brašnu někam PRYČ!"

Z jeho pohledu sršely blesky. Celá třída byla ještě v šoku, že skutečně viděla svého profesora zakopnout a rozplácnou se na zemi. Byli tak konsternovaní, že i přes neuvěřitelnou komičnost situace, je nenapadlo se ani zasmát. Učebnou se raději rozhostilo vražedné ticho. Chudák Peterson si brašnu hodil na klín, aby se již nemohla dostat do Snapeovi blízkosti a samou nervozitou se klepal.

Snape se tvářil kysele a v duchu si nadával, že se zamyslel a nedával pozor, kam šlape.

"Ticho!" zařval spíše pro efekt, protože v učebně lektvarů byste v tu chvíli uslyšeli zašustit i stéblo sena padající na zem.

Pokračoval ve své obchůzce a zase se začal podezřívavě rozhlížet, kdo že ho to pořád tak pozoruje. Teď to cítil ještě silněji, než dříve. A pak se nějakým řízením osudu nečekaně otočil a jeho pohled se střetl s velkýma oříškovýma očima.


***

Ginny si nemohla pomoci. Musela přemýšlet nad podivným chováním svého profesora. Rozhodla se sice, že to byla jenom nějaká jeho chvilková slabost, ale přece jí to nedalo. Na další hodině si ho pozorně prohlížela, když se nedíval. Slizký netopýr. Kdo to vlastně vymyslel? Je sice pravda, že jeho vysoká postava, černé vlající hábity a zlověstný výraz vypadají hrozivě, ale nepřišel jí odporný. Zvláštní, ještě nedávno o něm prohlašovala něco docela jiného. Vlastně vypadal docela obstojně na svůj věk. Tedy. Ne, že by Ginny věděla, kolik mu je let, ale měla prostě takový pocit. Za mlada musel být strašně sexy. Podle toho, co o něm od Harryho věděla, byl introvert, záhadný a velice chytrý. Kterou dívku by to nelákalo?

Sakra!

Úplně zapomněla na svůj lektvar. Rychle začala krájet a strouhat přísady. Naštěstí byla v tomto předmětu celkem dobrá, a tak jí po chvíli v kotlíku bublal správný lektvar. Měla tedy čas nadále přemýšlet o svém učiteli a po očku ho sledovat.

Profesor Snape již tou dobou procházel mezi lavicemi. Zdálo se jí, jakoby znervózněl. Těkal po třídě očima. Vypadal, že něco hledá a několikrát se určitě podíval i na ni. Byl zamyšlený a najednou se stalo něco, o čem se pak ještě dlouho na škole vyprávělo. Z ničeho nic zakopl a sletěl na zem.

"Pane Petersone! Srážím vám 50 bodů!" zařval nepříčetně, zatím co se sbíral ze země, "A OKAMŽITĚ si ukliďte svoji brašnu někam PRYČ!"

Ginny byla v šoku. Nikdy takhle profesora neviděla. To bylo už podruhé během pár dní, co se v její přítomnosti dostal do nějaké bizardní situace.

"Ticho!" zařval trochu nemístně do šokované třídy a vyrušil tak Ginny od úvah.

Raději se zase věnovala svému lektvaru, ale nezbavila se pocitu, že je Snape poněkud nesvůj. Tvářil se sice standardně kysele (není divu po jeho pohybové kreaci, jenž zajisté nebyla úmyslná), ale stále byl zamyšlený a přejížděl třídu očima. Ginny si ho prohlížela, když procházel uličkou vedle ní směrem ke katedře a nečekala jeho náhlý obrat. Ani nevěděla jak, ale najednou byl k ní čelem a ona se mu dívala přímo do očí.

***

Projelo jím mrazení od konečků prstů u nohou, až do posledního vlasu na hlavě. Sakra, co to je? Oba sice hned uhnuli očima, ale Snapeovi ta vteřina, kdy se topil v hnědých studánkách, připadala jako věčnost. Jak to, že si dříve nevšiml, jak slečna Weasleyová vyrostla a dospěla? Pořád v ní viděl tu mrňavou zrzavou holku, která nastupovala do prvního ročníku. Ale tohle nebyla ona. Pokradmu si ji prohlížel a musel uznat, že je více než hezká. Měla krásné zrzavé vlasy, které jí padaly podél obličeje, když se nakláněla nad kotlíkem. Teď mírně nakrčila nos, jak zkoumala vůni svého lektvaru. Je v nich opravdu dobrá. Sice je někdy nepozorná, ale kdyby se snažila, mohla by být nejlepší v ročníku. Talent opravdu má. Pohrávala si prsty na desce stolu a jemně třela palec o prsteníček. Nejspíše je to zvyk. Teď si uvědomil, že to dělávala často z nervozity. Přesněji - z vyděšení, když na ni promluvil nebo jí strhával body. Takže je nervózní. Nejspíše taky přemýšlí nad tím pohledem. Má moc hezkou postavu. Molly mívala také takovou, než přibrala těhotenstvím.

FUJ!

Na co to myslím?! Já jsem si opravdu pomyslel, že měla Molly Weasleyová pěknou postavu? A jak mě mohlo vůbec jen napadnout myslet na její dceru, moji náctiletou studentku, tímto způsobem? Br… Měl bych jí nějak oznámit, že to učení nitrobrany se nebude konat. Ale jak? Už to mám!

***

Má strašně krásné oči. Jak to, že jsem si toho nikdy nevšimla? Vždyť první, na co se u kluků dívám, jsou oči! Ježiš, já jsem blbá. Právě jsem o svém profesorovi přemýšlela jako o klukovi. Není divu, že jsem si toho nikdy nevšimla. Snažila jsem se mu co nejvíce vyhýbat a nedat mu příležitost k trestu a podobně. Teď se zatvářil nějak podivně. Vypadá to skoro, jako by na něco přišel. A míří přímo ke mně! Co to bylo? On mi něco hodil do kotlíku! To se mi snad zdá! Ten lektvar mění baru. A bublá!

"Slečno Weasleyová!" nadskočila leknutím, když se jí ozval jeho hlas za hlavou, "můžete mi přečíst třetí odstavec návodu na postup na tabuli?"

"Ano, pane. Nechte vařit 10 minut za stálého míchání po směru hodinových ručiček a poté přidejte žluč bahniček…"

"A můžete mí říci, co právě děláte?"

"Míchám po směru hodinových ručiček 4 minuty, pane."

"A proč váš lektvar bublá a má oranžovou barvu?!"

"Ehm, protože…" nenechal ji domluvit.

"Protože jste do něj přidala žluč bahniček již po třech minutách! Vy neumíte číst, slečno?"

"Ale, pane! Já jsem tam nic nedala. To…!"

" Nechci nic slyšet! Strhávám Nebelvíru 10 bodů a dnes večer v sedm hodin máte u mě školní trest."

"Ale…"

"Žádné ale! Pokud ovšem nechcete svou kolej připravit o další body," zlomyslně se zašklebil a odkráčel.

Parchant, pomyslela si Ginny v duchu.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.